Přesně tam směřují nahrávací společnosti, které se úzkostlivě drží současných zisků, ale nevidí nebo nechtějí vidět, že půjdeli to tak dál, stanou se jednou možná zcela zbytečnými. Umělé bariery, které staví nemohou vydržet navždy a taky nevydrží. O tom se lze snadno přesvědčit v minulosti.
Kdysi se za několik cibulek tulipánů nebo pytlík hřebíčků dal zaopatřit zbytek života. Když někdy v roce 1558 se objevil náznak toho, že důvtipný a nadšený badatel Oliver Brunel je blízko objevu severovýchodní cesty do Indie, odseděl si místo toho 12 let ve vězení pro údajné podezření, že je ruským špionem.
Život je změna a to co dlouho vypadalo jako neměnné, se může najednou změnit tak rychle a prudce, že autoři některých výroků a analýz se rázem přesunou ze seriozních oblastí do oblastí komiky a zábavy. Charles H. Duell, ředitel Patentního úřadu USA, v roce 1889 prohlásil, „všechno, co může být vynalezeno, již vynalezeno bylo.“ Jak krutě se mýlil.
Jak krutě se mýlil prognostik, který snad v předminulém století dospěl na základě spotřeby krmiva pro koně k závěru, že nikdy žádná megaměsta tak jak je známe dnes, nevzniknout. Bez koní by je totiž nebylo možné zásobovat a pro ty nebylo přece dost krmiva.
Snad i nahrávací společnosti sní své „sladké sny“, ale jsou to sny jejich zákazníků, stejné jako ty z kdysi tak populární skladby „Sweet dreams“ v podání Annie Lenox. Jak krutě se asi mýlí i ony?
Některé věci přináší, jiné bere. Středověký kejklíř měl poměrně jasně omezenou kapacitu své produkce. Ať už tím kam mohl a byl schopen dojít a nebo dojet na koni. O mnoho století později situace nebyla lepší, ale s vynálezem záznamu zvuku se situace rázem změnila a vznikl velký business. Celý ale stál na jediném omezení – opět technologii. Ta umožňovala záznam zvuku, ale běžný smrtelník nedokázal vytvářet kopie a nebo ne v dostatečné kvalitě. I to se změnilo, ale pořád chybělo „něco“ co byly schopny zajistit nahrávací společnosti, ale už nikdo – distribuční síť.
S příchodem vysokorychlostního Internetu vzalo i to za své. Vše na čem celý ten moloch stojí je pouhý zvyk. Zvyk, že věci fungují právě tak a ne jinak. Lobby a zkostnatělé zákony. Skutečná moc je ale jinde a vždy tam byla – v samotných zákaznících. Jen nebyly nástroje.
Vůbec nezpochybňuji to, že za hudbu by se mělo platit a vlastně ani nechci zpochybňovat nebo vůbec diskutovat o tom kolik. Chci jen poukázat na to, že stejná technologie, která stvořila nahrávací společnosti a podobné organizace, nyní dělá další logický krok – snižuje náklady na výrobu i distribuci, boří regionální hranice a podařili s někomu správně uchopit, pak přinese mnohem víc zákazníkům, ale možná i novodobým autorům či interpretům.
Pouze jediný článek se stane zbytečným – ten který nyní nejvíc křičí a bije na poplach. A křiče i bije správně neb před sebou má již možná jen několik desítek let. Chce-li přežít, bude muset i on projít evolučním vývojem a nebo zmizet v propadlišti dějin.
A jedinou možností nejsou nesmyslné a neustále do kola prolamované ochrany proti kopírování, které nejvíce ze všeho škodí samotným zákazníkům, ale něco co opět nedokáže nikdo jiný. Ale co to bude, to zatím dokáže říct asi málokdo.
Z toho, ze nejake vydavatelstvi dava nektera sva videa samo na YouTUBE, resp. pisnicky na MySPACE, bych zadne velke dusledky nevyvozoval. Je to jen normalni reklama - vlastni YouTUBE ucet ma temer kazda televizni spolecnost, nahravaci spolecnost, politicka strana, komediant, ...
Přečteno 177 583×
Přečteno 143 844×
Přečteno 82 440×
Přečteno 77 356×
Přečteno 67 090×