Skunčí dílny II. - Létající robot startující z mořských hlubin

Na podzim roku 2005 pootevřel Lockheed Martin dvířka do svých plánů a představil několik vizí, které se snaží uvést v život Skunk Works, vývojová a výzkumná divize firmy. Tvůrce legendárních špionážních letadel jako U-2, SR-71 Blackbird a nebo neviditelné stíhačky F117A tak poodkryl něco málo z toho co se v následujících letech může stát samozřejmostí.

^{Bezpilotní obojživelný létající robot Cormorant míří ke svému cíli}

Příběh mořského kormorána

Jednou z hrozivých zbraní studené války byly atomové ponorky. Společnost General Dynamic, nyní součást Lockheed Martin, postavila celkem 18 ponorek třídy Ohio schopných nést 24 mezikontinen­tálních balistických raket Trident. S koncem studené války a odzbrojovací smlouvou START II nastaly špatné časy pro 60 tun těžké „bumbrlíčky“ v ceně přes 30 milionů dolarů kus a i jejich „nosiče“. Dle úmluvy měl být počet ponorek z 18 redukován na 14 a to nejpozděj do roku 2002.

Američané se tak dostali do situace kdy ponorková sila zela prázdnotou a začali pro ně hledat nové využití. Jedním z řešení má být Cormorant – průzkumný a bojový bezpilotní létající robot schopný startu ze sila ponorky v hloubce 50 metrů pod mořskou hladinou, doletu 800 kilometrů a schopností nést až 450 kg užitečného materiálu.

Má sloužit jako lovec, podpora speciálních jednotek a nebo rychle zásobování v problematických oblastech.

Po vypuštění z ponorky zažehne pomocný raketový motor, který ho vynese nad hladinu. Tam se zapne proudový motor a robot může směle vyrazit k cíli. S doletem 800 km může operovat docela daleko od mateřské ponorky. Po splnění mise se vrátí na smluvené koordináty a speciální robot ho stáhne zpět do ponorky.

Jak jste asi již pochopili, jedná se o další z projektů Skunk Works, divize společnosti Lockheed Martin. Poprvé byl veřenosti představen na podzim roku 2005 a v současné době by měl projekt procházet první fází v níž se ověřují koncepty a jednotlivé klíčové prvky celého projektu. Hlavní projektové cíle pro tuto fázi můžete vidět na následujícím obrázku.

Co musí konstruktéři vyřešit jsou poněkud protichůdné požadavky, které jsou dány poněkud nezvyklým způsobem startu z hlubin oceánu, tak i omezení daná uvolněným prostorem v ponorkách. Cormorant zde bude uložen ve stavu se složenými křídly. Ty rozvine až po startu. Stejně tak rozdílná prostředí vyžadují rozdílnou konstrukci. Po splnění všech těch požadavků musí ještě navíc zůstat neviditelný před radary a omezeno má být i teplotní vyzařování (mimo jiné prázdná místa v konstrukci budou vyplněny pěnou a inertním plynem).

Na dalším obrázku můžete vidět jakým způsobem bude uložen v ponorce

Kritika mořských ptáků

Ačkoliv Cormorant může vzbuzovat nadšení, je výzvou i pro kritiky. Argumentace je dvojí:

1. Cormorant je příliš složitý koncept na to aby fungoval. Na jednu stranu musí být schopen létat, ale musí být schopen ponořit se do slané mořské vody a přežít to. Pohon je zbytečně komplikovaný a údržba v ponorce velkou otázkou.
2. Cormorant ve skutečnosti není potřeba. Veškeré jeho funkce, které má plnit jsou již nyní plněny jinými prostředky.

Těžko být soudcem a hlavně na tyto otázky musí být schopen odpovědět někdo jiný. Při jejich čtení člověku vytane na mysli jiná věc. A tou je údajné poslední a neveřejné základní operační pravidlo Clarence Kelly Johnsona, kterými se divize Skunk Works řídí a to „Nikdy se na ničem nedomlouvej s námořnictvem“. Jeli na něm jen trochu pravdy, může to být předzvěst toho jaký osud Kormorána očekává. Můžeme jen doufat, že ne.

(Pokračování příště: hypersonický bombarder dvacetkrát rychlejší než rychlost zvuku)