Hlavní navigace

Ke svaté protipirátské válce postranními uličkami

22. 12. 2008 2:18 (aktualizováno) | Jiří Macich ml.

Několik tuzemských serverů dostalo v minulých dnech od České protipirátské unie dopis kvůli nelegálnímu zveřejňování kopií přebalů na DVD tituly (zejména filmy). Dotyčný „líbesbríf“ je k přečtení třeba na Sosátko.cz. Považuji za nezpochybnitelné, že i obal na DVD je zákonem chráněné autorské dílo, ostatně třeba i jako těchto mých několik řádek. Nemá však smysl nalhávat si, že ČPU jde v první řadě o obaly.

Myslím si, že je zcela evidentní, že je to jen jeden z pokusů jak znepříjemnit beztrestné (resp. zcela legální) stahování filmů z internetu. Stejně tak eventuální boj proti neautorizovaným (neoficiálním) titulkům k ještě nenadabovaným seriálům či filmům, na který se ČPU v příštím roce podle televize Nova chystá. Zkrátka nejde zaterasit hlavní cestu, tak se zkusí udělat trochu nepořádku (resp. v tomto kontextu spíše pořádku) v postranních uličkách. Je to samozřejmě naivní představa, protože současný internet dává pirátům (bohužel) naprosto neomezené možnosti.

Jsem zásadně proti jakékoliv formě počítačového pirátství. Nestahuji pirátské kopie hudby z RapidShare, přestože mi to naše legislativa umožňuje.  Považuji to za nemorální. Na druhou stranu nemám klapky na očích a vidím i druhou stranu mince. Autorské svazy sice chtějí inkasovat poplatky z kopírek a tiskáren, ale obal si nevytiskneme, protože jej na internetu nenajdeme (v praxi samozřejmě najdeme, ovšem představa různých protipirátských spolků je opačná).

Platíme autorským svazům poplatky za prázdná CD/DVD ať už si na ně nahrajeme cokoliv. Ano, autorské svazy vydělávají i na našich fotkách z dovolené, záloze dat nebo domácím videu. To mi rovněž příjde naprosto amorální.Navíc je tu krásný kocourkovský stav, kdy si záložní kopii řádně zakoupeného DVDčka udělat kvůli „účinným“ ochranám nesmíme, ale cokoliv si stáhnout bez jakéhokoliv placení můžeme. Od toho jsou tu prý ty autorské poplatky.

Myslím, že je zcela jasné, že současné prostředí (legislativní i tržní) je naprosto deformováno dvěma extrémistickými skupinami. Na jedné straně jsou lidi, kteří nejsou ochotní platit za cokoliv a žijí s nějakou šílenou představou, že filmy by se daly točit i bez výdělku.  Ale na druhé straně jsou organizace zastupující nejen filmová a televizní studia, které chtějí maximální zisk z často absurdních nebo amorálních věcí. Tyto dvě skupiny spolu válčí, jedna má navrch technologicky, druhá legislativně.

Je ale nejvyšší čas zmáčknout tlačítko pro restart a začít aplikovat nové obchodní a distribuční modely odpovídající době a vyhovující běžným spotřebitelům, klientům, zákazníkům. Jsem přesvědčený, že míra pirátství by podstatně klesla při otevření pohodlných online distribučních kanálů a to na globální úrovni. Nelze aplikovat mechanismy z dob, kdy se filmy distribuovaly výhradně na VHS kazetách a státní hranice ještě měly praktický význam.

Nechápu třeba, proč bych si nemohl koupit film v americkém iTunes Store nebo hudbu na Amazon MP3.  Technologicky i prakticky tomu nic nebrání. Tedy kromě s prominutím zhovadilosti, jakou v těchto případech je geografické licenční omezení. Však oni si to stejně ti asijští a ruští piráti nějak opatří, jenom je tím bit spotřebitel, který má peníze i zájem, ale to mu nestačí.

Jenže filmovým společnostem bude trvat ještě hodně dlouho než otevřou oči a do té doby budou internet brát pořád jako zlo, které je nutné vykompenzovat do legislativy protlačenými nesmysly typu autorských poplatků a občas nějakým tím štípnutím jako je hon na DVD obaly či české titulky. A dost možná neotevřou oči nikdy a ten internet nám zakážou. Bláznivá představa? Ještě před dvěma roky bych si totéž myslel o svévolném odpojování klientů od internetu na základě spolupráce se soukromou organizací mající k nezávislému soudu na hony daleko (ano, mluvím o RIAA a řitních alpinistech z řad amerických ISP).

P.S.: Tento text není zaměřen adresně výhradně proti ČPU, nýbrž proti všeobecnému stavu v současném zábavním průmyslu.