Hlavní navigace

Vrchní soud: kritické diskusní příspevky na Internetu jsou v pořádku

3. 3. 2011 0:29 (aktualizováno) Marek Antoš

Nedávno jsem se na tomto blogu věnoval žalobě, kterou na nás podala společnost PROLUX Consulting. Odmítli jsme totiž pod jedním článkem na Měšci smazat názory, ve kterých se o ní čtenáři vyjadřovali nepříliš lichotivě. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který žalobě vyhověl a přikázal nám celé diskusní vlákno smazat, jsme se odvolali. Dnes proběhlo jednání na Vrchním soudu, které skončilo výrazným obratem.

Napřed tedy výsledek: soud podstatným způsobem změnil původní rozsudek, takže vlákno mazat nemusíme a kritické názory na adresu Proluxu zůstanou i nadále na svém místě. Smazat musíme jen dvě slova v nadpisu jednoho z příspěvků: místo „Prolux lže jak svině“ tak zůstane „Prolux lže“, samotný text pak zůstane nedotčený.

Šel jsem se tentokrát na jednání podívat, abych si poslechl ústní odůvodnění rozsudku. Přesnější právní argumentace bude obsažena až v písemném vyhotovení, které dostaneme zřejmě až za pár týdnů, základní rysy se vám však pokusím zprostředkovat už nyní. Doufám, že je nějak nezkreslím.

Prolux nás žaloval kvůli zásahu do své dobré pověsti, a proto jsme se bránili mimo jiné navrhováním různých důkazů (televizní reportáž, stanovisko Realitní unie, zpráva o demonstraci nespokojených klientů apod.), ze kterých vyplývá, že jde o společnost, jejíž činnost je přinejmenším kontroverzní. Podle jednoho staršího judikátu Nejvyššího soudu totiž dobrá pověst není něčím automatickým, co má každý bez rozdílu; a pokud ji nějaká společnost nemá, nelze do ní ani zasáhnout. Soud se však úplně odmítl touto otázkou zabývat a naše důkazy neprovedl; současně argumentoval, že příspěvky v diskusích požívají ochrany svobody projevu. Podle mého názoru to v souhrnu znamená, že kritika v internetových diskusích je zásadně přípustná a bránit se jí odkazem na ochranu dobré pověsti vůbec není možné. Jsem zvědav, jak se tato část projeví v písemném rozsudku, protože tady se soud projevil podstatně liberálněji než bych očekával.

Druhý důležitý závěr se týká výkladu zákona o některých službách informační společnosti, podle něhož provozovatel diskusí neodpovídá za jejich obsah; pokud se však dozví o nějakém protiprávním obsahu, je povinen ho odstranit, jinak za něj odpovídat začne. Už když se tento zákon v roce 2004 přijímal, předvídal jsem na Lupě, že s tím budou problémy, protože provozovatel obvykle není schopen posoudit, co je pravda a co ne. Soud nyní tento postup označil za „první síto“ a konstatoval, že provozovatelé jsou povinni odstraňovat jen takový obsah, u něhož je protiprávnost zjevná, tj. například příspěvky šířící rasovou nesnášenlivost či pornografii. Nemohou však posuzovat např. pravdivost některých tvrzení, a v takových případech je proto na místě, aby o případném odstranění rozhodl soud. Také zde jsem zvědavý na přesné znění odůvodnění: pokud jsem však poslouchal správně, mělo by to na rozsah odpovědnosti provozovatelů do budoucna dost zásadní vliv. Řekněme, že vznikne spor o pravdivost (protiprávnost) nějakého příspěvku, kterou provozovatel nebude schopen sám posoudit. Věc posoudí soud a rozhodne o tom, že skutečně protiprávní byl. Je logické, že provozovateli uloží, aby jej smazal; může mu však současně uložit, aby navíc žalobci zaplatil nějaké finanční zadostiučinění, když zde chybí zavinění? To mi nepřipadá logické. Riziko finanční ztráty v případě prohry přitom dosud mohlo mít na odvahu provozovatelů diskusí jít do sporu negativní vliv; vždyť i v našem případě Prolux požadoval padesát tisíc korun, a nebyli jsme jediní.

Jediné, co z původního rozsudku zůstalo, je tak nepřípustnost vulgarit, které soud zařadil po bok rasistického a pornografického obsahu, jehož protiprávnost musí být provozovatelům diskusí zjevná. Nechci si tím kazit celkově pozitivní náladu z dnešního rozhodnutí, ale přesto si stále uchovávám pochybnost o tom, zda je takový paušální odsudek správný. Chápu, že svoboda slova má své meze, které může hrubě neslušný a urážlivý projev překročit, zásah by však měl přijít opravdu až v případě hrubě urážlivého projevu. Internet není nedělní škola a limity základních práv v Listině nejsou totéž jako školní řád. Abych parafrázoval svůj první spot k tomuto tématu: pokud by tím na Internetu opravdu skončila prdel, bylo by mi to líto. Zatím ale nevím, zda má smysl se kvůli ní dál soudit a hnát věc až k Nejvyššímu, případně Ústavnímu soudu, když je jinak poslední rozsudek docela rozumný.

A třešnička na závěr: vzhledem k našemu úspěchu soud Proluxu uložil, aby nám zaplatil všechny soudní výlohy, které jsme museli vynaložit. Není to úplně malá částka, snad tedy přispěje k tomu, aby další podobné žaloby dobře zvážili.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).