Nejsme zralí na Web 2.0. A ani na psaní o něm

Označení Web 2.0 leze pěkné řádce lidí krkem. Mně samotnému nevonělo docela dlouho. Zastávám názor, že vývoj se nepohybuje ve skocích, i když je skoky tvořen. Asi jako spalovací motor auta. Jádrem je sice exploze, tedy děj vcelku okamžitý, ale výsledkem je velmi plynulý pohyb. Takže, existují sice nějaké přelomové prvky ve vývoji internetu, ale když se na to podíváte z chodníku, tak se ten celý vehikl pohybuje vcelku spojitě kupředu.

To je sice pravda, ale také se dá odpozorovat, že poslední dobou se zařadil nový rychlostní stupeň a taky nějak přisedlo více lidí. Takže něco nového tu přece jen je. Ti co se vezou si to moc neuvědomují (a to je dobře) a asi by se smáli, kdyby věděli, že je někdo za pár let označí jako pasžéry „vědeckotechnické revoluce“ anebo taky jako „lidi věku popelnicových polí“. Jo, vše záleží na tom, jak daleko se od daného okamžiku nacházíte.

No a pokud se nacházíte ve stejné době, ale bohužel vás nikdo do kárky nepřizval, tak je její popření jedním z velmi dobrých způsobů jak se s její existencí vyrovnat.

Takže jsem se s tím raději vyrovnal tak, že jsem se opravdu podíval co se do Web 2.0 počítá a naučil jsem se tím pojmem nějak žít. Pak jsem byl vcelku schopen rozumět těm, kteří říkali: Ale podívejte v doméně .cz se toho moc, co by spadalo do toho zbrusu nového kachlíku nenachází. Což ovšem ještě více podráždilo ty, kteří si na nový kachlíček ještě nezvykli.

Potom se dokonce našli někteří, kteří řekli: Tak s tím něco udělejme. No a vznikl Čertoděj. Tedy metoda, která se v naší temné historii již jednou osvědčila v podobě osvícenectví.

Nevím, kolik jeho čtenářů je mého typu. Tedy takových, kteří si o tom všem rádi přečtou před spaním a pak zhasnou a nechají si o tom všem zdát. Možná hodně. Možná je hodně těch, kteří si o tom raději nečtou, aby se jim o tom v noci snad nezdálo. Každopádně je málo těch, kteří by jim psali. Teď už je to vcelku jasné.

Nepíše se mi o tom dobře. Komu by se taky chtělo psát o skomírání něčeho, co je mu samotnému nakonec sympatické. Navíc, když to odstartoval někdo, koho považujete za svého kamaráda. Jenže pak jsem si řekl, že to je možná také důvod, proč to bude muset napsat někdo jiný než on a bude lepší, když to tedy řeknu já, než když se toho chytí jiní, kteří z toho budou mít radost. I tací tu jsou.

Takže ještě jednou: myšlenka Čertoděje byla zosobněním Web 2.0, alespoň pokud jsem ten kachlíček nakonec správně pochopil. Stejně tak jako je wiki: Pracujme společně na něčem a budeme se tím bavit a ostatní z toho budou žít. A pokud se to povede, tak z toho budeme trochu žít možná i my.

Takže to že teď skomírá na úbytě je tím nejhorším důkazem, že myšlenkám Web 2.0 u nás moc pšenka nekvete. Paradoxně je rádi používáme, takže třeba právě RSS umožňuje existenci i tak zřídka vydávaným titulům jako Čertoděj teď je. Možná se nám časem rozsvítí.