Tento text je schválně psán podLupoidní úrovní. Za a) mě to tak bavilo, za b) jsem to psal spíš jako publicistiku, a tak jsem to nechtěl přetížit technickými detaily. Není asi určen vám, kteří víte jaký má port SSH, ale vašim známým, které máte rádi, ho klidně dejte. Oni ho totiž asi potřebují, aniž by to ovšem věděli.
Je docela jednoduché stáhnout si z internetu film Simpsonovi nebo celý seriál Lost. To se obecně dobře ví. Ještě mnohem jednodušší je vás při tom načapat. A to se tolik neví.
Česká republika má v mnoha směrech unikátní legislativu. Umožňuje širokému příbuzenstvu řídit vaše auto v momentě kdy vy sedíte za volantem anebo si naprosto legálně stáhnout film, který má v titulkách 20× zmíněno, že to legální není.
A když první i druhé uděláte blbě, tak vás taky umožňuje za tyto činnosti posadit do vězení nebo odsoudit k pokutě, kterou si představujete spíš jako výhru ve Sportce. A nepomůže vám křičet, že to co jste dělal, dělá i většina lidí kolem vás (v šiřším smyslu v to „kolem vás“ můžete klidně vztáhnout na celou tuhle zemi).
Proto toto malé poučení, které vám neposkytne nikdo oficiálně, protože ti, kteří vás za nelegální činnosti honí, vám určitě nebudou říkat, jak to máte dělat legálně. To je dobrý paradox, že?
Stahování hudby a filmu je legální. Pokud to provádíte v ČR za současných zákonných norem. Důležité je to „stahování“. Nemůžete tyto materiály nabízet. Pokud se nad tím zamyslíte, tak vám to bude možná připadat jako tautologie, ale není. Zákon je docela chytrý. Když nikdo nebude nabízet, tak také nikdo nebude moci stahovat. Že to celé funguje (z pohledu stahovačů) a současně nefunguje (z pohledu zákonodárců) je dané tím, že se zákon nevymáhá.
Oblíbená doměnka je, že ho vymáhat není technicky dost dobře možné. To ovšem není pravda. Pouze se to neprovádí dostatečně kvalitně a v dostatečném rozsahu. To se za prvé může klidně změnit a za druhé to neznamená, že pěst zákona nedopadne právě na vás. Myslíte si, že v té Sportce vyhrajete, ale pravděpodobnost, že vás chytnou při stahování filmů je asi tak stokrát vyšší.
Oblíbenými protokoly pro sdílení věcí, jejichž nabízení může být ilegální jsou Bittorrent, Direct Connect a pak staré dobré FTP/HTTP.
Bittorrent nikdy nebyl vymyšlen pro distribuci nelegálního obsahu. Byl vymyšlen pro distribuci velkých Linuxových distribucí, které jsou ovšem vesměs pod těmi nejsvobodnějšími licencemi na tomto smutném světe. To je důležité, protože vlastní protokol bittorrentu tedy není vůbec zaměřen, tak aby vás ochránil před vynucováním práva. Důležité je, že každý stahující je schopen velmi jednoduše získat IP adresy těch, kteří obsah nabízejí (to jsou ti, které zákon postihuje). Důležité také je, že stahovaný obsah musíte sdílet již v průběhu stahování. Technicky téměř není možné stáhnout si obsah bez toho abyste ho současně sdíleli (kromě určitých případů, kde převažuje nabídka nad poptávkou). Ovšem je velmi jednoduché se do této sítě zapojit a podvrhovat krátké úseky vadných dat. To sice sdílení nijak neohrozí a takový účastník bude penalizován poklesem rychlosti, ale umožní mu to shromažďovat údaje o ostatních nabízejících. Tedy o vás. Jakmile máte IP adresy (což je dnes něco skoro jako domovní adresa) a hashe nabízených dat, tak je vás možné obvinit. Fakt, je že žádný takový soudní spor u nás ještě neproběhl, takže byste byli precedentem, ale to vás asi moc nepotěší.
Direct Connect byl vymyšlen pro sdílení dat a to v době kdy to znamenalo hlavně nelegálních, takže řekněmě, že k tomu byl vymyšlen. Ovšem tvůrcem protokolu byl středoškolák, takže si nedělejte iluze, že jde o něco úžasně sofistikovaného. Naopak. Protokol byl sice od té doby vylepšen, ale jde o dosti centralizované sdílení dat (k činnosti je třeba server zvaný hub, který zprostředkovává některé činnosti jako je třeba vyhledávání). Z pohledu sledování je Direct Connect ráj. Jednoduchou operací lze získat seznamy sdílených dat jednotlivých uživatelů včetně jejich IP adres a začít od nich stahovat bez potřeby něco nelegálního sdílet. To znamená, že pokud by policie měla zájem, tak se dá vše vyhledat a odstartovat velmi rychle a na jaře první domovní prohlídky založené na provozu z Direct Connectu proběhly. Paradoxně je Direct Connect možné používat ke stahování hudby a filmů naprosto legálně. Jen nesmíte mít aktivní sdílení stahovaných dat a sdílet pouze data nekrytá zákonnou ochranou. Tedy třeba vaše fotky z dovolené. Druhou věcí je, že vám na to správci hubu asi dost rychle přijdou a odstřihnou vás, ale to není nepřekonatelný problém.
Stahování dat z HTTP nebo FTP je pro vás to nejlepší, co vás může potkat. Jde totiž o jednostrannou operaci, kdy stahujete data a nic nesdílíte. Tedy vše v souladu se zákonem. Celý risk podnikání za vás totiž nese provozovatel serveru, ale to by vás nemělo trápit.
Poslední důležitý aspekt je anonymnost internetu. To je samozřejmě lež malým dětem. Internet je založen na IP adresách a ty někdo „vlastní“. Tedy nevlastní, protože internet má akademicko-armádní minulost a to jsou dvě prostředí, která si z vlastnictvím nikdy moc starostí nedělala. Ale záznamy o tom, kdo je používá existují. Velmi dobré záznamy. Existují tabulky, kdo má IP adresy půjčené. Ten je většinou dává dál (to je případ třeba Telefoniky O2 a jejího ADSL nebo UPC s Chello internetem) svým uživatelům (tedy vám). Problém je, že se jedná o firmy. Firma se dá velmi dobře regulovat zákonem, což se o internetu zas tak lehce říct nedá. Tento zákon firmy zavazuje k tomu, aby si držely poměrně hodně dozadu informace o tom, kdy vám jakou IP adresu půjčily a dokonce o tom, kam a kdy jste se z ní přesně připojovali. Na požádání dokonce musí poskytnout online kopii vašeho provozu. Stačí si říct. Tedy musíte být stát, abyste si mohli říct, ale to pro stát není problém.
Sečteno a podtrženo: vaše svědomí, názory a morálka dnes nikoho nezajímají. To je možná dobře, možná ne. Každopádně jsme to tak chtěli. Za to vaše činy jsou důležité, i když jsou virtuální. Budete-li je dělat uváženě a se znalostí toho co znamenají umožní vám dělat věci které vypadají jako proti zákonům (podobně jako jezdit motorkou po stropě válce na show). Nejsou, jen jich využívají až na doraz.
Opravdu je v ČR legální stahovat autorské dílo od někoho, kdo na jeho šíření evidentně nemá právo? Kupovat evidentně kradenou věc bychom asi taky nepovažovali za legální. Proč by tedy pomáhání při porušení jednoho zákona či těžení z porušení toho zákona někým jiným mělo být jednou legální a jednou nelegální?
nejdokonalejsi je to, ze kdyz si koupim originalni dvdcko, tak si ho, jako uzivatel gnu/linuxu, diky nasemu autorskemu zakonu ani nesmim prehrat (pokud si nekoupim stolni prehravac nebo windows a nejaky placeny autorizovany softwareovy prehravac). kdyz ho prehraju mplayerem, porusim zakon (1. a 2. bod §43 121/2000 sb.)
1> Kupovat evidentně kradenou věc bychom asi taky nepovažovali za legální.
Kupovat kradenou vec je legalni (akorat neplatne - kupujici se nestane vlastnikem), naopak kupujici je dokonce obeti. Pokud ale kupujici vi, ze dana vec je kradena, tak je to jinak.
Co se tyce stahovani pomoci BT a podobnych protokolu, kde klienti zaroven sdileji to co stahuji, tak myslim, ze to nemusi byt nelegalni. Cesky autorsky zakon sice neumoznuje sdileni, ale nepovazuje za naruseni autorskeho prava sdileni, ktere ma pouze technicky charakter a nema samostatny vyznam. Presnou formulaci si z hlavy nepamatuji. Jde o to, ze kdyz byste stahovali nelegalne sdilena data pres http proxy vaseho providera, tak touhle vyjimkou je provider kryt (i kdyz ta http proxy ta data sdili podobne, jako BT stahovac dilky, ktere si uz stahl). Myslim, ze sekundarni sdileni v BT a podobnych sitich pod tuhle vyjimku taky spada.
Přečteno 54 912×
Přečteno 54 795×
Přečteno 52 669×
Přečteno 52 318×
Přečteno 52 128×