Hlavní navigace

Telefónica O2 kupuje WiFi firmy a je to dobře

19. 2. 2010 15:22 | Tomáš Kapler

Pro můj následující názor je důležité kdo jsem (byl) a proto se trochu představím těm, kteří mě neznají.

Od roku 1998 do roku 2002 jsem měl v ČR na starosti technickou podporu a propagaci výrobků řady IEEE 802.11 americké firmy AT&T (následně přejmenované na Lucent Technologies, následně částečně na Avaya).

Pro ty, kteří se neorientují – AT&T a její Bellovy laboratoře stojí za vznikem bezdrátového standardu IEEE 802.11, jehož druhá revize IEEE 802.11b je správným technickým pojmenováním toho, co teď známe pod značkou Wi-Fi či WiFi (známka Wireless Fidelity vznikla později v roce tuším 99 a byla udělována organizací WECA sdružením výrobců IEEE 802.11b zařízení, jež stvrzovala vzájemnou interoperabilitu těchto zařízení).

Bezdrátový modul (ISA karta, později PCI a PCMCIA) stál v době mého nástupu 895$ (dolar byl tuším 35 Kč), přístupový bod tuším něco přes 2000$. Maximální rychlost byla 2 Mb/s. Přesto se vyplácelo to montovat.

Pevná linka od Českého Telecomu byla jediná varianta, 2Mb/s spojení mimo krajská města stálo v té době zhruba 50 tisíc Kč měsíčně, plus jste si museli koupit 2 Cisco routery, resp. zaplatit instalační poplatek v podobné výši. Takže pakliže jste potřebovali dvoumegabitové propojení dvou bodů na vzdálenosti v řádu jednotek až desítek kilometrů (rekord byl u nás v té době okolo 40km, zdravím firmu Disk do Plzně), byla návratnost IEEE 802.11 zařízení ve srovnání s ČT nabídkou prakticky okamžitá.

S postupem času se ceny IEEE 802.11 zařízení dramaticky snižovaly – co rok, to na polovinu. A zároveň se zvyšovala rychlost. V roce mého odchodu k ISP byla koncovka PCMCIA a USB WiFi zařízení s 54 Mbit rychlostí 49$, a to jsem prodával prémiovou značku, trh zaplavily i o třetinu levnější šmejdy.

V době mého nástupu v roce 1998 existovaly v ČR a na Slovensku celkem asi 4 firmy, které IEEE 802.11 (ještě ne .11b) zařízení profesionálně montovaly, a jen dva výrobci – AT&T a BreezeCom (který používal ovšem jinou modulační techniku, která již dále nebyla vyvíjena).

Existovala tu ale spousta prodejců počítačů, firem instalující lokální sítě, lidí co montovali televizní antény atd., které zaujala možnost stabilního a velkého příjmu tím, že svým zákazníkům nabídnou i rychlé a levné internetové připojení, nebo propojí datově jejich pobočky.

Během následujících 4 let jsem osobně proškolil přibližně 1000 lidí z 300 firem v Česku a na Slovensku, naprostá většina firem, které tu montovaly toto zařízení odebírala zařízení ode mě a já je školil.

Český Telecom nám to velmi usnadňoval, za celou dobu nesnížil ceny pevných linek, ještě co vím tak v roce 2006 stála 2Mbit pevná linka stejně, jako v roce 1998.

Vytáčené internetové připojení pro domácnosti, se v roce 1998 platilo jedním impulsem za celou dobu spojení, teoreticky jste tak mohli být za jednu korunu spojeni rychlostí 56 kbit/s obou­směrně po celý den, prakticky spojení docela často padalo a rychlost byla nejčastěji okolo 33,6 kbit/s.

Nastupovaly ovšem digitální ústředny, které začaly impulsy počítat po minutách – kvalitnější spojení drželo rychlost spolehlivě na 56 kbit/s, a poplatky se vyšplhaly výrazně výše. Pak ale přišla známá kauza Internet 99, a nabídky typu Red Box od Contactelu, a úžasné „výhodné“ nabídky internetových tarifů od Telecomu, které poprvé a naposledy vyhnaly české Internauty ze židlí! a šli! do ulic! protestovat! s transparenty!

A tak to pokračovalo dál a dál, vlastně až koupě Telecomu Telefónicou a asi třetí nabídka ADSL okolo roku 2007 začala situaci měnit.

Tohle všechno je třeba si uvědomit, abyste pochopili situaci Internetu a jeho poskytovatelů v ČR – všichni WiFi poskytovatelé, kteří tady od počátku věků vznikli vzešly z ohromné nenávisti vůči Českému Telecomu, z ohromné nasrání vůči jejich nehorázným praktikám a nabídkám.

Můžete si říct, že to běžný uživatel tak necítil, ale ve skutečnosti o tom, co si koupí běžný uživatel za připojení rozhodoval někdo v IT zběhlejší – zkušenější uživatel, prodejce počítačů, lokální IT autorita … Někdo zběhlejší, tedy někdo vůči ČTc nasranější.

Jako člen sdružení Internet Pro Všechny jsem podporoval rozvoj těchto lokálních sítí, udělali jsme i skvělou databázi WiFi sítí, která podle našich výzkumů stojí za 20–60 % uživatelů v ní registrovaných sí­tí.

Jako takový jsem byl nominován jako zástupce veřejnosti do Broadbandového Fóra, byl jsem též asi hlavním bojovníkem proti projektu Bezdrátová Praha, který byl nejen ohromným tunelem do kapsy pražských daňových poplatníků (vyjma těch pár, kteří zrovna seděli na těch správných místech, např. šéf informatiky pražského magistrátu si podle mých informací přišel na 6 milionů Kč), ale též ohrožoval pražské WiFi operátory.

Tenhle celý ohromný důvod slouží k tomu, abych předem vyvrátil případné spekulace, že jsem nějaký O2 člověk, pro O2 jsem nikdy nedělal, jediné co s nimi mám společného je domácí připojení a telefon, které platím z vlastních peněz.

A teď tedy k tématu z nadpisu – to že Telefónica kupuje české WiFi operátory vím samozřejmě velmi dlouho, mnoho operátorů mi i volalo a ptalo se mě na to, jestli o tom vím a co si o tom myslím.

Osobně tento krok velmi vítám. Domnívám se totiž, že WiFi, tak jak jej nabízí většina českých WiFi ISP je mrtvé. A teď už vidím ty nasrané tváře čtenářů tohoto technického serveru ;-)

Domnívám se, že situace u nás se bude prostě více a více blížit situaci všude ve světě. Už nyní je nejspíš více uživatelů ADSL a kabelového Internetu, než uživatelů WiFi Internetu, což je statistika, která Česko a Slovensko deset let zcela vymykala celosvětovým běžnostem.

ADSL a kabelový internet je z principu prostě lepší než pevné WiFi připojení. WiFi není a nikdy nebylo vyvíjeno jako technologie pro PtMP venkovní sítě. Jen nesmyslná cenová politika ČTc (a pár dalších inkumbentů v dalších „rozvojových“ zemích) způsobila, že se používá i takto.

Telefónica konečně v posledních 2 letech pochopila kde je její síla a začala spojovat hlas, mobilní hlas, data, televizi i mobilní připojení dohromady. Tím se stává výhodná i pro mnoho uživatelů, kteří by si jinak koupili levnější připojení (ale platili by více za telefon či mobil či mobilní data).

Telefónica má ale dvě nevýhody – nepodařilo se jí zbavit „puncu“ Českého Telecomu (zkazili to zejména svým vstupem, kdy dlouho pokračovali v police svého dítěte), a potom nemá ten lokální dlouhodobý kontakt s uživateli.

Ví se, že získat nového uživatele (čehokoliv) je asi 10× levnější než jej přetáhnout od konkurence, je-li spokojený. A uživatelé lokálních ISP spokojení vesměs jsou – mají svého Frantu Nováka od vedle, kterému mohou ve dne v noci zavolat, když mají problém, Franta jim pomůže nejen opravit internet, ale i s jejich počítačem atp. A sice tu a tam vypadne internet, protože do kravína na kterém je anténa uhodí blesk, nebo moc silně prší, nebo vypadne elektřina atd. Ale protože to jsou lokální problémy, které sám uživatel vidí z okna, tak je chápe a nenadává, maximálně mu Franta dá slevu.

Telefónica WiFi operátory nyní skupuje, resp. kupuje jejich zákazníky. A je to dobře, ať to dopadne jakkoliv.

Buď zákazníci zůstanou a budou postupně přesvědčováni k (i) jiným službám O2 a bude se české internetové připojení normalizovat. Telefónica nepotřebuje rychlé peníze, i když by se jim to vrátilo za 3 roky, bude to pro ně plus. Navíc budou získávat peníze z pevných okruhů, které napájí přístupové body, a které by jinak možná dostala konkurence, která O2 pálí víc.

Nebo někteří zákazníci přejdou k jinému WiFi operátorovi, a pomohou mu zvrátit trend odchodů od WiFi k ADSL, resp. lépe utilizovat jeho přístupové body a vytvořit třeba kritickou masu, při které se mu vyplatí postavit si lokální optickou síť. A případně se tak stanou zajímavější rybou pro O2 k odkupu.

Je otázkou, jestli O2 přistoupí k nějakému využití této své sítě. Zní to na první pohled logicky – můžou nabídnout nějaký „WiFi roaming“ v různých městech atd. Ale podle mého názoru je to nepravděpodobné. Sítě jednotlivých operátorů jsou příliš rozdílné, znamenalo by to velké investice do infrastruktury, kterou vlastně O2 nepotřebuje, a hlavně málokterý WiFi poskytovatel pokrývá slušně i nějaká místa, kde by byl roaming k něčemu.

Takže prodat či neprodat? Těžko říct, záleží na tom, jak jsem na tom, co všechno dělám, kde podnikám, jaký mám podíl a jak je na tom konkurence v okolí. Obecně bych řekl „prodat“, ale u mnoho operátorů „ne hned“ a rozhodně „ne za první nabídku“.

Okno se ale bude rychle zavírat – už nyní je na mnoha místech pro B2B řešení skvělou alternativou WiMAX (viz třeba tato nabídka WIA WiMAX), a vlastně jen debilní rozhodování ČTÚ o frekvencích znemožňuje jejímu většímu rozšíření.

Pro domácnosti pak přijde během pár let nějaká „4G“ technologie typu LTE, už nyní tvoří 70 % prodaných počítačů v ČR notebooky, boom zažívají mobily s Internetem a lidé budou čím dál tím více chtít mobilní internetové připojení, kde jim nemají lokální ISP co nabídnout. A které buď může být jejich jediným připojením, nebo jim jej může Telefónica přidat „zdarma“ k pevnému internetu.

Telefónica má navíc další zbraně, se kterými může přijít (a které zde z přátelství k WiFi operátorům nebudu ventilovat), bude využívat svého globálního marketingu, bude dále vylepšovat své sítě a pokrytí, takže jestli není WiFi poskytovateli horko teď, neznamená to, že mu nebude horko za dva roky.

Takže pro mnoho operátorů v konkurenčních prostředích bude nejlepší strategie „neprodat, počkat až koupí konkurenci, přebrat konkurenci zákazníky nasrané z přechodu a následně prodat za víc peněz díky většímu počtu zákazníků“.