Není i váš pes kybernetický terorista?

Někdy si říkám zdali se lidstvo opravdu rozhodlo jít tím správným směrem. Moderní technologie a elektronika proniká i tam kde jí možná ani není tolik potřeba a na jedné straně deklarované přínosy se mohou velice snadno změnit v tu nejhorší noční můru. Zatímco dosud mohla být lednička v domácnosti napadena jen několika zákeřnými mikroorganismy, v budoucnu může vaším představám o něčem dobrém udělat přítrž i počítačový virus. A kdyby jen on.

Počítačové viry zdaleka nejsou na vrcholu svých možností

Kde jsou ty časy kdy stačilo zapomenout disketu v počítači a spustit ho. Matně si vzpomínám na textový výstup VirusScanu od McAfee, který sliboval že najde až 40 druhů virů. Ani s příchodem Windows viry nevymřely a dokonce nastal jejich zlatý věk. Někdy je až neuvěřitelné jak některé mohou být úspěšné. Je otázka zdali lidstvo dosud vůbec zažilo větší pandemie než ty počítačové.

Přitom jsou všechny současné viry poměrně jednoduchá stvoření. Konečně ty biologické na tom nejsou jinak – ovšem přeci jen umí něco málo navíc: jsou schopny evoluce. Mezi miliardami jednotlivých virů může chybou při přepisu genetické informace vzniknout zcela nová varianta. V 999 999 999 p­řípadech se třeba nezmění nic a nebo naopak výsledek je neživotaschopný – tedy horší než předchozí varianta. Bůh však nás chraň před tím jedním virem, který posune své možnosti o kousek dál.

Darwinovsky vyvíjené počítačové viry

Vzpomínám si, že v dobách DOSu existovalo několik toolkitů, které byly schopny generovat počítačový virus na přání. Tyto generované viry byly většinou snadno detekovatelné řadou antivirů a nebezpečné byly hlavně svou dostupností pro běžné uživatele.

Evoluce schopné viry by byly jakési takové autonomní generátory. V prostředí Internetu by mohly vytvářet společenství, která by prostřednictvím např P2P sítí vyměňovaly úspěšné verze „genetického kódu“. Situace v níž by se ocitly antiviry by se rázem změnila.

Nalezení a zničení viru v takovém světě je jen prostředek přirozeného výběru těch nejvitálnějších variant a likvidace těch, které nejsou dostatečně přizpůsobeny k přežití. Snaha antivirových společností by tak mohla ve výsledku vést k obrovským pandemiím „úspěšných variant“ virů.

Mohlo by se stát, že by kybernetický prostor nakonec byl veřejným statkem, který by spravoval stát a pomocí modifikovaných virů snižoval virulentnost těch „nežádoucích“. Děsivé? A to většina z nás předpokládá, že viry nejsou nebo by nebyly vytvářeny za konkrétním účelem. Třeba špionáži.

Nová doba – nové možnosti

S tím jak se informační technologie dostávají pomalu již i do bot nebo lahviček s voňavkami, rozrůstají se možnosti zločinu. Není to snad ani měsíc co by demonstrována teoretická možnost zneužití RFID čipů, které chrání zboží v obchodech před zcizením a nebo evidují domácí mazlíčky v podobě voperovaného čipu pod kůži. Ač tuto chvíli není známý způsob zneužití RFID v reálném světě, byl to přeci jen první zdvižený prst.

Na vytvoření kódu, který využije nějakou chybu čtecího systému (např. buffer overlow), která do něj vpraví namísto pár údajů z RFID čipu funkční virus, by nemuselo být zase tak nic složitého. Stačí mít přístup k těm správným informacím. Představa „ztraceného“ psa, který přes svůj RFID čip nakazí počítače některé z výkonných složek státní správy zní jako z nějakého scifi, ale opravdu je technologicky až tak přitažená za vlasy?

Elektronická domácnost

Obávám se již dnes to s naším soukromým vypadá bledě. Přidat k tomu inteligentní ledničku, navigaci v automobilu a pár dalších hraček – a málokdo si dovede představit co může nastat. To, že díky počítačovému viru přijdete o večeři díky jeho infiltraci do ledničky nemilé, ale ne tak jako virus manipulující s navigačním systémem auta.

Také příliš přitažené za vlasy? Co software, které sleduje váš mobil, sms, volání a informuje někoho kdesi daleko? Již nyní si něco takového můžete koupit za ani ne 50 dolarů.

Elektronický divoký západ

Zatímco dříve ostři hoši chodili s pistolemi proklatě nízko u pasu, může se stát, že nyní budou chodit s kapsami plnými modifikovaných RFID čipů, výstřelky moderních komunikačních technologií a kdesi daleko připravenými distribuovanými sítěmi, které jsou schopny v okamžiku zlomit ne příliš dobře zabezpečené elektronické dveře. Opravdu je to ten svět po němž všichni toužíme?

Ovšem nabízí se i jiná otázka: a máme vůbec jinou možnost?