Mravenci - tak trochu jiná civilizace

Lidstvo už od nepaměti vzhlíží ke hvězdám a hledá mezi nimi jiné bytostí, neznámé civilizace a tajně doufá, že jednou dokáže překročit hlubiny vesmíru a všechny ty vzdálené kouty světa prozkoumat. Snad v některé z jeho končin narazí na jinou civilizaci. Jenže dokážeme si vůbec dostatečně představit jak by mohla vypadat? A co když je nám blíže než si vůbec umíme představit? Každý den se s ní setkáváme, ale necháváme ji bez povšimnutí … civilizace mravenců.

Svět před 100 miliony let vypadal zcela jinak než ho známe nyní. Došlo ke globálnímu vzestupu mořské hladiny a celá česká křídová pánev byla zaplavena mořem. Atlantický oceán byl na počátku svého rozevírání a v atmosféře bylo 5× více oxidu uhličitého a 1,5× více kyslíku. Je zvláštní jak právě takový svět připomíná legendy amerických indiánů, které vypráví o tom, že celá Země byla pokryta vodou a bůh proto vytvořil mravence, kteří se spojili a vytvořili zemi.

Podle jiných vznikly mravenci před 100 miliony ze samotářských vos a nálezy v jantaru starého 90 milionů let tomu nasvědčují. Za tu dobu vzniklo gigantické množství druhů. Uvádí se, že jich je mezi 9–12 tisíci. Jejich druhová diverzibilita je úžasná a neméně úžasná je i jejich etologie.

První zemědělci

Od vzniku zemědělství v 10 až 9. století před našim letopočtem je datován počátek Neolitu. Samotný termín Neolit je složeninou řeckého Neos – nový a lithia – kámen. Jinými slovy se tomuto období říká mladší doba kamenná. Jedním z jejich rysů je pěstování obilnin, luštěnin a také chov domácích zvířat. V historii člověka to jistě byla novinka, v okolním světě však ztěží – mravenci si tyto dovednosti osvojili již desítky milionů let před ním.

Mravenčím domácím zvířatům se říká Trofobionti. Mravenci je většinou chovají pro sladké výměšky, kterými se živí a které mohou tvořit až 50% jejich potravy. Nejčastějšími trofobionty v našich zeměpisných šířkách jsou mšice, ale i larvy některých druhů motýlů, červci a mery. Pro představu jedna mšice za den vyloučí asi 0,5 – 0,8 mg medovice. Jedno společenství mravenců v závislosti na druhu, početnosti a počasí získá za jednu sezónu tímto chovem asi 200 až 500 kg medovice, což dělá asi 75 kg čistého cukru. Což je už asi hezký hospodářský výsledek.

Aby ho udrželi poskytují svým trofobionům ochranu před predátory a parazity, pečují o jejich larvy a tak dále.

Mravenčí pěstírny

Trochu jinou kapitolou jsou mravenčí pěstírny. Je známo, že mravenci pěstují některé druhy hub, kterými se živí. Když se mravenčí královna mravenců rodů Atta pustí do výstavby hnízda, v první komnatě svého království zřídí pěstírnu hub. Ne každá houba je vhodná a mravenci si ušlechtilé druhy hub předávají z generace na generaci. Houby mravenci sbírají tak aby je nepoškodili a krmí ji larvy i dospělé jedince.

Ani houby nejsou pro mravence bezpracný zdroj potravy. I o ně se musí starat, „prolévat je“ a vybírat z nich „nálety“ neušlechtilých hub a dokonce je i preventivně potírat sekrety, které brání bakteriálním infekcím, obdělávat substrát na kterém rostou atd.

S plevelnými druhy bojují obdobně jako člověk – pomocí jakési mravenčí chemie. Například jedním z nejúpornějších plevelů mravenčích zahrádek mravenců rodu atta je houba Escovopsis. Pokud by mohla růst nerušeně, zcela by vytlačila ušlechtilé houby a zahrádku tak dokonale zničila.

Proto mravenčí dělnice na svém těle ve speciálních kapsách vyhloubených v chitinovém krunýři pěstují bakterie rodu Psudonokardia. Ty jsou zdrojem silného antibiotika, kterým dělnice plevelné houby ničí. Nabízí se jistá podobnost s lidskou činnosti, ale mravenci se dostali mnohem dál než lidé. Antibiotika, která vyrábíme my trpí jednou zoufalou nedokonalostí a to tím, že velice rychle zastarávají. Původní penicilín je dnes již prakticky bez účinku a u ostatních je to vždy jen otázka času. Člověk by řekl, že tomu tak musí být, ale v případě mravenci vyráběných antibiotik tomu tak není. Používají po miliony let stejné antibiotikum a to přesto neztrácí na účinku.

Mravenčí civilizace komunikační technologie

Mravenec jako jednotlivec není v schopen samostatného života mimo společenství. Vždy je jeho součástí a plní úkoly, které jsou prospěšné celému společenství a z individuálního pohledu nemusí ani dávat smysl. Například „lovčí“ loví mnohem více potravy než by byl sám schopen spotřebovat apod.

Jednotlivých funkcí může být mnoho a jejich počet závisí na počtu jedinců mraveniště a ten zase na stavu rozvoje společenství. I když některé funkce jsou geneticky předurčeny, zdaleka ne u všech tomu tak je a tak mravenčí dělnice může za svůj život projít jakýmsi kariérním růstem a několika funkcemi. Zpočátku s mladé dělnice nedostávají ven z hnízda a starají s potomstvo, později pomáhají při pracích v okolí hnízda a nakonec až získají dostatek zkušeností, se mohou podílet i na činnostech ve větší vzdálenosti od mraveniště jako je například zásobování nebo transport.

Velice zajímavým aspektem jejich života je komunikace. Možná jste si všimli jak rychle se začnou mravenci rojit v případě že narušíte jejich teritorium. Jejich komunikační prostředky jim umožňují chovat se ne na bází jedince, ale celého společenství – téměř jako by se jednalo o jediný organismus.

Signálních soustav používaných mravenci je více – chemická, akustická, taktilní a kinooptické. Obě poslední jsou v podstatě jakousi znakovou řečí spojenou pohyby těla a dotyky, poklepání atd. Akustická je nejméně prozkoumaná, ale u řad druhů mravenců jsou přítomné stridulační organy schopné vydávat zvuk, který je ovšem pro člověka neslyšitelný. Nejzajímavější je komunikace chemická.

Celé je založena produkci feromonů, které se ještě mimo jiné liší i trvanlivostí. Díky nim mravenci mohou značkovat své teritorium, stezky k potravě atd. Mohou být poplašné, obranné, teritoriální, stopové, značkovací, poznávací, sociálně regulační, pohlavní a nebo shromažďovací.

Mravenec je schopen díky receptorům na tykadlech rozeznat směr z kterého přichází a dle koncentrace i vzdálenost v které se nachází jejich zdroj. Feromony vydávají i mrtví mravenci což je přirozená ochrana proti otravě celého společenství. Pokud dojde k otravě jedince, uvolní se feromon, který odpuzuje ostatní mravence a ti se danému místu vyhnou a tím ochrání společenství k šíření další zkázy. Proto je také mravence velice obtížné ničit chemickými látkami s okamžitým účinkem. Obranné prostředky si proti tomu vyvinuli dříve než vznikl první člověk.

Feromonů je celá řada a každý druh používá jiné. Je známo asi 12 takových feromonů, ale jejich počet bude větší. Feromony jsou zujednodušeně řečeno něco jako slova. Např „Následuj me“, „poplach“ apod.

Zahraniční vztahy a obchod

Mravenci udržují i čilé „zahraniční vztahy“. Na ostrově Hokaido je lokalita 45 provázaných mravenišť o celkové velikosti asi 300 000 mravenců. I v menších podmínkách vznikají spřátelená mraveniště, která mezi sebou udržují transportní cestičky, používají stejnou signální soustavu, jelikož ta se mezi jednotlivými druhy, ale možní i společenství­mi liší.

V rámci mravenišť a jejich blízkém okolí žije řada cizích druhů, které pro mravence vykonávají některé činnosti a nebo se jedná o mravenci trpěné hosty. Jsou to někteří zlatohlávci, roztoči, mandelinky a další, kteří tu a tam mravencům ukradnou nějakou kořist, ale převážně odstraňují zbytky a odpadky a mravencům neškodí. Někteří hosté si vyvinuli kouzlo chemické diplomacie aneb vylučují látky s narkotickými účinky, které mění chování mravenců v jejich prospěch. K nim patří některé druhy drabčiků.

^{Video: Tajné mravenčí megapolis, které ukazuje, že mravenci jsou i zdatnými konstruktéry.}