Hlavní navigace

Konference prostřednictvím webu? Stále ještě ne.

29. 2. 2008 12:41 (aktualizováno) Michal Černý

Zajímavá téma související s technologickými možnostmi realizací Video konferencí prostřednictvím internetu, jsou častým námětem k úvahám nejen mezi obchodníky, ale také mezi technology, pedagogy a konec konců i mezi „obyčejnými uživateli“. Následující text tedy bude věnován právě této problematice.

Prvním textem který by jistě bylo dobré zmínit bude článek docenta Matysky a Evy Hladké:

Pořadatelé konference navrhli využití protokolu H.323 pro přenos obrazu a zvuku s využitím běžných slajdů ve formátu PowerPoint pro vlastní prezentaci. Zatímco shoda na tomto technickém řešení byla jednoduchá, stanovení času konání přednášky bylo mnohem složitější. Ukázalo se, že v celé sekci věnované tzv. Logistic Networking, kam patřila i naše přednáška, nebude žádný přednášející na místě a všechny přednášky budou realizovány na dálku. Dva přednášející byli de facto místní (Singapur a Korea), ovšem další byl z USA a pak my z Evropy. Nebylo možné najít čas, který by vyhovoval všem účastníkům, nakonec bylo rozhodnuto mít celý blok mezi 7:00 a 8:30 místního korejského času, kterému odpovídalo 1:00 až 2:30 po půlnoci v Brně.

Vlasní konferenci předcházely dvě testovací seance, v nichž se vylaďovala nastavení a ověřovalo, že propustnost mezi námi a Koreou je dostačující. Videokonference postavené na bázi protokolu H.323 nemají příliš vysoké požadavky na šířku pásma (zpravidla pod 1Mb/s), předpokládali jsme proto, že bude stačit využití akademické sítě bez jakýchkoliv kroků pro zajištění kvality přenosu. Velmi nepříjemně proto překvapily výsledky prvního testu, kdy se téměř nepodařilo získat kvalitní obraz a zvuk v důsledku síťových výpadků a ztráty dat na trase. Analýza výsledku ukázala na problémy v konektivitě na straně Korejců. Po odstranění těchto problémů proběhl druhý test zcela v pořádku a potvrdil dostatečnou průchodnost sítě mezi oběma místy.

Popůlnoční vysílání probíhalo z Laboratoře pokročilých síťových technologií, společného pracoviště Fakulty informatiky a Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity a Sdružení CESNET. Laboratoř je umístěna v budově FI MU a je vybavena i pro pořádání podobných akcí. S ohledem na noční hodinu se přednášky zúčastnili pouze autoři tohoto článku, Laboratoř je však použitelná i jako malý konferenční sál (pro cca 20 lidí). Použitá implementace protokolu H.323 neposkytuje dostatečné identifikační údaje o účastnících, umístili jsme proto za přednášejícího nástěnku s identifikací (značkou) institucí, které reprezentoval. Jak jsme zjistili v průběhu vlastní konference, podobným způsobem řešila identifikaci řečníka i další místa.

Podklady pro přednášku byly zpracovány v PowerPointu, příslušný soubor byl zaslán pořadatelům s několikadenním předstihem. Slajdy byly promítány na místě (v Koreji), přednášející musel posun slajdů zajišťovat slovně (formulací „next slide, please“ nebo podobnou). Protože vlastní slajdy nebyly přenášeny zpět (viz. technický popis), musel mít přednášející kopii slajdů k dispozici a musel rovněž zajišťovat synchronizaci posunu (několikrát se stalo, že přednášející automaticky přešel na další stránku, aniž by na to upozornil, posluchači pak v Koreji sledovali „staré“ slajdy). Velmi důležité bylo umístění kamery, zejména s ohledem na to, že lokálně v Brně nebyli žádní posluchači. V takovém případě je člověk zvyklý mluvit na přenášený obraz – kamera proto byla umístěna tak, že promítací plátno bylo za ní a přednášející mohl zcela přirozeně sledovat současně jak obraz na plátně, tak i kameru.

Zajímavé je, že ač text pochází z konce roku 2003, tak díky tomu, že je realizován vysokokapacitními kabely, neztrácí nic ze své aktuálnosti. V nejnovějším zpravodaji ÚVTMU se objevil další zajímavý text opět od těchto autorů:

Technické zajištění vzdálené přednášky bylo postaveno na technologiích pro videokonference v HD kvalitě, které vyvíjíme společně se sdružením CESNET . Protože cílem experimentu bylo vytvořit co nejrealističtější iluzi skutečné třídy, zvolili jsme nejen HD rozlišení, ale rozhodli jsme se pracovat bez komprese. Tímto způsobem sice garantuje minimální zpoždění, nekomprimovaný HD video proud má však enormní nároky na propustnost počítačové sítě. Na druhé straně komprese HD proudů na úroveň cca 25Mbps je nejen ztrátová (některé detaily jsou kompresí zahlazeny), ale především přináší zpoždění cca 2s. Dvousekundové zpoždění mezi přednášejícím a třídou však zcela eliminuje možnost skutečné interakce mezi studenty a vyučujícím – než se studentská otázka dostane zpět k přednášejícímu, je pozornost třídy, v níž je přítomen, již zaměřena na něco jiného.

Nekomprimované HD video generuje datový proud cca 1,5Gbps. Tento datový proud odpovídá 30 plným snímkům v nativním rozlišení 1920×1080, 10bitů na barevnou vrstvu (používají se tři vrstvy), vzorkování barevného obrazu 4:2:2 plus veškerá režie jak vlastního obrazu, tak i paketového přenosu sítí. Přenos 1,5Gbps proudu již potřebuje skutečně vysokorychlostní síťové propojení, „běžná“ gigabitové infrastruktura (použití gigabitového Ethernetu) nepostačuje. Počítač, ke kterému je připojena kamera, i počítač, k němuž je připojeno zobrazovací zařízení, musí být vybaven desetigigabitovou kartou.

Vysoká přenosová kapacita samozřejmě nestačí jen na koncích sítě, ale musí být zajištěna mezi všemi připojenými účastníky. Pro spolehlivý přenos mnohagigabitových datových proudů již nepostačuje běžná produkční síť, byť akademického prostředí. Přesněji – kapacita páteře české akademické počítačové sítě je postačující i pro tyto účely, problematická je však volná kapacita transatlantické linky a, možná trochu překvapivě, i přenosová kapacita akademické počítačové sítě v USA. Použili jsme proto dedikovanou infrastrukturu optických vláken.

Jak je z uvedených textů patrné, žádné zásadní změny v přednášení na dálku se zřejmě zatím neblíží. Pokud si zkusíme shrnout některé základní důvody a aspekty, pak to budou následující: je nutné použít vysokou kvalitu videa, obvzláště pokud chceme zajistit čitelnost textů například napsaných na tabuli či dobře rozeznávat obličeje. Jiným řešením by byl aktivní kameraman, který by zabíral právě exponovaná místa (například tabuli), pak by se nutnost datového toku snížila asi na polovinu. Samozřejmě pokud vám bude dostačovat nějakých 200×200 bodů a konferenci povedete ve dvou lidech, není to technicky nerealizovatelné. Zkusme si ale spočítat náklady na konferenci, které se účastní řádově stovky lidí, u kterých navíc musíme průběžně ověřovat, jestli mají signál či nikoli.

Dále je to otázka časové synchronizace – zpoždění není nijak veliké, ale jde spíše o pohodlí přednášejících – asi málo kdo je schopen plného intelektuálního výkonu, je li čas konference od 23:30 do 4:30 jeho aktuálního času.

A v neposlední řadě pokud uvažujeme výuce pomocí těchto systémů, pak není těžké definovat úskalí – snížená motivace studentů „dávat pozor“, omezený osobní kontakt či kladení otázek. Navíc takový systém klade daleko větší nároky na přednášejícího.

Internetové konference a semináře, tak zatím zůstávají spíše oblastí zájmu výzkumníků než praktického využití, ale taková zajímavá webová služba, která by za poplatek v přijatelné výši takové služby umožnila by jistě nezašla na úbytě…

Sdílet