Twitter - velmi živý technologický dinosaurus

Mám rád Twitter. To jen tak pro pořádek a začátek. Je to každopádně něco trochu jiného a nového. Pár kamarádů předtím mělo blog, ale málo které téma jim vydalo na celý článek a málokdo je od přírody grafoman (přestože to je dnes polehčující okolnost). Twitter se svými 160 znaky naplní rád a ochotně každý. Vždyť na to máme dlouholetý trénink z SMSek.

Takže reloaduji Twitter homepage několikrát denně. Neříkám, že jsem díky tomu udělal nějaký ohromný deal nebo sledoval reportáž z pádu letadla v přímém přenosu. Jen mám prostě pocit, že vím víc o lidech, kteří mě zajímají (a rovnou si řekněme, že to nejsou jen moji kamarádi, nejsme na Facebooku, že). Sledovat ostatní a korigovat podle nich sebe je lidská přirozenost. I o tom je Twitter.

Ale o tom mluvit nechci. Psychologickými aspekty moderních webových světů je několik z nich úplně zaplněno. Ještě, že jsou virtuální. Chci naplno říct, že Twitter je udivujícím způsobem technologický šmejd roku. A v poměru k oblibě by tuto cenu dokázal vyhrát i za celé desetiletí. Celkově hned po VHS pásce.

160 znaků a dost

Hned na začátek jsem si nechal, to na čem Twitter stojí. Takže to nemůže být označeno za nevýhodu. Je to prostě vlastnost. Napíšete maximálně 140 (nebo 160) znaků a končíte. A výsledek je, že lidi neplácají kraviny. Když se vám to nepovede dostat do jedné SMSky, tak je to buď k ničemu, nebo se neumíte vymáčknout a nebo je to na blogspot. Twitter to ovšem dokázal zvláštním způsobem okořenit. Těch 140 znaků se počítá doslova, takže krátké URL si klidně vložte, delší tam nedostanete. Teda dostanete. Kde jeden selhává, tak vzniká 100 jiných. A tak tu máme různé TinyURL, jdem.to a podobné služby. TinyURL sám Twitter na zkracování URL použije, ale pouze pokud i tak má váš post pod 140 znaků. Pokud jste téměř u konce a přidáte dlouhé URL, které by se ovšem po zkrácení do postu vešlo, tak vás to dál nepustí a URL samo nezkrátí, protože limit 140 znaků má přednost. Takže jdete na TinyURL, krátké URL si vygenerujete, vložíte a voila… Jsme přece v 21. století, kde stroje už nepracují.

Reply

Každého Twitteristu nejvíc potěší dvě věci: když si ho někdo přidá do follow listu a když mu někdo odpoví. Odpovídání je vyřešeno opět velmi inovativně a technologicky progresivně: prostě na začátku spotu vložíte zavináč a nickname toho, komu odpovídáte. Jako správný Twitter, to má několik háčků. Za prvé tím nedokážete odlišit na který konkrétní spot odpovídáte. Jen komu. A správný Twitterista dokáže třeba během hodiny vygenerovat tři spoty o naprosto různých věcech. Když si nedáte pozor, tak vaše odpověď může mít pikantní následky.

Takže když jsem akabecku odpovídal na to, že jsem chodil na jeho přednášky na VŠE a současně na jiný jeho spot ukazující budoucí podobu magistrály u muzea, kde jsem si povzdechl, že na místě, kde jsem jako malý kluk koukal na vlaky, nějaký šašek naprojektoval prosklenou administračku, tak z toho vyšlo, že jsem na jeho přednáškách koukal z okna místo toho, abych ho poslouhal. Prostě protože budouva VŠE je shodou náhod taky nad kolejištěm hlavního nádraží a s trochou chuti se o ní dá říci, že je prosklená. No, nechal jsem ho raději u toho, než bych se do toho zamotal ještě víc.

Přitom by stačilo spoty na Twitteru označit ID a v reply ho použít. Jako u emailu. Ale to by nebylo dostatečně simplicistní.

Reply na více uživatelů najednou

Občas se několik lidí začne na Twitteru bavit o jediné věci. Je slušné pak v odpovědi do takto vzniklého threadu vyjmenovat všechny nicky, které s diskuze účastní. Slušné, ale jinak vám to nepomůže. Twitter takto chytne pouze první nick a pokud vás ten, komu zrovna odpovídáte na druhém nebo třetím místě, přímo nesleduje, tak takovou hromadnou odpověď v @Replies nenajde.

AJAX rulez

Mám rád Twitter a mám rád GMail. Když máte rádi více věcí najednou (třeba žen), tak nedokážete nesrovnávat. Zatímco GMail je technologický skvost, který uvedl AJAX do obecného povědomí lidí a prolomil tak bariéry toho, co webové aplikace dokáží, tak Twitter stojí na trochu opačném konci. Můžete mít otevřené okno s Twitterem třeba celý den a nepomůže vám to ani za mák, pokud občas nezmáčknete Reload. Tak jak vám nové maily v GMailu naskakují tak říkajíc „samy od sebe“, tak Twitter sám od sebe sedí a mlčí. Tady se ovšem možná blýská na lepší časy.

Obrázky
Jak se rozmohli fotomobily, tak samozřejmě došlo k tomu, že občas někdo pocítí potřebu místo textového postu twittnout nějakou momentku. Což ovšem opět skončí využitím nějaké služby, kde obrázek uložíte, vygenerujete si URL a to (v lepším případě bez zkracování) vložíte do svého postu. Geek je tvor neuvěřitelně flexibilní.

Neustálé problémy s přetížením

Twitter je každopádně fenomén. Na druhou stranu jste už asi pochopili, že je to spíš taková technologická hračka. Něco, co by s trochou štěstí dokázal naprogramovat šikovný prvák. Což možná nebude příliš daleko od pravdy, protože Twitter má téměř neustálé problémy se škálováním výkonu při rostoucím počtu uživatelů. Dokonce už vznikli obskurní teorie, které odvozují problémy z toho, jak ptáčci tahají velrybu do různých stran (založeno na obrázku, který Twitter zobrazí v případech

SPAM a reklama
Samozřejmě, že Twitter lze použít k PR účelům. Účet BarackObama by mohl vyprávět. Také lze vytvářet umělé identity a vydávat se za někoho jiného a pokud to děláte dobře, tak to ani dlouho nikdo nemusí poznat (anebo se o to bude dlouze na Twitteru přít s ostatními). Dobře se dá také využít ochranné funkce Twitteru, která vás nadšeně informuje o nových fellowerech, ale o těch, kteří si vás odhlásili taktně pomlčí. Takže si někoho přihlásíte a zase ihned odhlásíte. Výsledek? Vcelku žádný, jen je tu jistá pravděpodobnost, že ten druhý si zase příhlásí vás a vy budete vypadat zajímavě (sledovat méně lidí než sleduje vás se v určitých kruzích považuje za in). Prostě Twitter a komerce je pole zatím neobjevené, ale jistě s velkou budoucností. Peníze prostě dokáží ohnout k podobě své cokoliv.

Lokace
Bylo by skvělé, kdyby Twitter respektoval dnešní geománii a vy tak například mohli sledovat co se povídá okolo vás. Různé Twitter klony to umí a já v dobrém vzpomínám, jak jsem takto našel pár zajímavých spotů a tipů na filmy loni na MFF v Karlových Varech od lidí, které jsem jinak neznal. Ale nejde o systémovou funkci, takže takové rozšíření jsou navzájem samozřejmě nekompatibilní a že by Twitter v tomto století něco takového implementoval je velmi optimistická idea.

Sečteno a podtrženo je neuvěřitelné, že něco tak primitivního jako Twitter dokáže fungovat tak dlouho a být vnímáno vcelku pozitivně. Například mnou. Přesto si rád zanadávám. Například teď. Jo, a nezapomeňte se podívat, co píšu na Twitteru ;-)