Blog jako životní styl?

Kdo, proč a jak píše blog. A neb nejsou to stále ti stejní lidé? Lze vytvořit alespoň asymtotický odhad počtů blogů a blogerů?

V zásadě se jedná o příliš mnoho otázek najednou. Každého může ke psaní blogu vést jiná pohnutka. Jednak to mohou býti důvody propagační. Tito lidé z nejrůznějších příčin potřebují něco prodat. Je vcelku jedno zdali se jedná o propagaci nějakého názoru, výrobku či služby. Blogování se stává součástí marketingových strategií a žádný etický kodex s tím nic nenadělá. Pokud tedy není míra propagování něčeho co lze prodat příliš silná. Blogy jsou stále čtenější a silnější. V tomto kontextu bude zajímavé sledovat jak jejich možnosti využijí politici, respektive lépe řečeno v jaké míře a jak se k tomu postaví média. Pokud editoři na iDnesu dvakrát za sebou vyberou blog Paroubka na úkor Topolánka, dají mu nějakých šest tisíc čtenářů zdarma navíc. Možná i víc.

Druhou skupinou jsou grafomani. Lidé, kteří psát prostě musí, jen proto, aby psali. Pokud jsou čteni je to pro ně jen dobře. Hlavní je však požitek ze psaní. Pocit, že sdělili co museli. Takových blogů je mnoho a jsou rozdílné úrovně. Osobně si myslím, že většina novinářů jsou grafomani. Přinejmenším malý.

Třetí skupinou můžou být ti, kdož píší protože je to in. To jsou ony nechvalně známé dívčí deníčky o ničem. Respektive o zcela zásadních dilematech jednotlivce, pojatých natolik subjektivně, že jejich přenositelná hodnota na kohokoli jiného je nulová. Nikoho příliš nezajímají podprůměrným slohem popisně vylíčené n-té lásky a zážitky s kamarádkou XY. Právě tyto blogy jsou často terčem největší kritiky. Zazlívá se jim, že jsou jen prázdným balastem internetu. Osobně bych byl smířlivější. Oproti blogům některých politiků jsou alespoň neškodné.

Blogy se tímto staly přirozenou součástí našich životů. Mít blog znamená pro mnohé lidi existovat na síti, je to jakýsi krok k socializaci internetu. Zajímavé je že zde probíhá proces vytváření vlastního já na internetu a součastně jsou blogy mnohdy anonymní. Zřejmě dostačující pocit je vědomí, že ten který blog je právě můj.

Následně ještě existují blogy odborné, umělecké, informační. Ty slaví úspěch či neúspěch na základě patřičného marketingu a vytrvalosti autorů. S kvalitou to ale nemá dle mého názoru mnoho společného.

A pokud jde o odhady. Blogy bych si odhadnout netroufnul. Můžete se pokusit v diskusi. Ale blogerů více než sto tisíc asi nebude. Pak vyvstává otázka proč každý (nebo mnohý) potřebuje X blogů? Možná potřebuje být čten co nejvíce a má pocit, že se to takto dá zrealizovat nejsnáze. Nebo může jít o odkazové farmy či SEO záležitosti. Z takové rafinovanosti bych ale průměrného blogera nepodezříval…

Něco na rozšíření (a přečtení):

http://reflex­.cz/Clanek32281­.html … novinář/grafoman

http://niki44­.blog.cz/ … snad recese blogu, možná také ne.