Focení podle zákonů Web 2.0. S nohami na stole.

Mám rád přesahy a průniky jednotlivých disciplín lidského konání. Nekonečné hrátky s fantazií a překračování zavedených hranic. Přesně tyto atributy splňuje zcela nová práce polského fotografa – dokumentaristy Tomka Rizlowského.

Autor během několika málo hodin, snad desítek minut, procestoval několik velkoměst Spojených států amerických, aby podal svědectví o jednom parném červnovém dni kdesi za Atlantikem. Práce východoevropského vizionáře bude ještě v letošním roce publikována kromě internetového vydání také v knižní podobě v prestižním nakladatelství Taschen. Připravovaná kniha by se, podle vyjádření autora, měla jmenovat „A Virtual Concept“ (česky volně přeloženo „Virtuální koncept“). Výstižnější bude zřejmě podtitul celé road-movie epopeje: moogle gaps.

A co dodává ke své práci sám autor?

No mně právě příde zábavně sporná ta myšlenka, že to nejsou „moje“ fotky Hejbal jsem tou kamerou? Hejbal. Udělal kompozici? Udělal. Našel místo, našel Co víc by vlastně měl člověk udělat, aby fotka byla „jeho“? Uwaga.

Já sám za sebe můžu říct s otevřenými ústy jen jedno: je to geniální a mně se to moc líbí Díky Tome!

P.S. Pokud se chcete dovědět více o technologii, kterou autor použil k zachycení snímků, mrkněte se na článek „Odkud jsou 3D ulice na Google Maps?“ od Milana Kryla. Jaké další mash-upy nám přinese Web 2.0? Nevím.

Já totiž nefotím ani ve verzi 1.0, obraz totiž komponuji na matnici středoformátového přístroje Rolleiflex Automat z roku 1938 a exponuji na černobílý svitkový film s negativem o velikosti 6 krát 6 centimetrů.

Případné komentáře prosím vkládejte raději na http://www-webhosting.cz/blog/200­7/07/24/foceni-podle-zakonu-web-20-s-nohami-na-stole/#comments, abych byl na ně schopen pružně reagovat, díky :-)