Jak vydestilovat nové zákazníky

Už jsem naznačoval, že zákazník je pro business docela zásadní komodita. Můžete být odborář jak noha, ale když točíte na trase prázdnou tramvaj, jednou to někomu dojde. A u software je to némlich to samý. Můžete mít sebelepší software, který má optimální jádro a čistotu kódu, jaká se nevidí – ale co je to platný, když není fakturace a fakturace zpravidla není, když není kunčoft.

Minule jsem rozebíral, že první zákazníci se nám sháněli těžce a největší odezva byla přes osobní reference. Což nějakou chvíli jde, ale pak už je to brzda růstu. Pořád jsme měli dobrý produkt, pořád jsme byli schopni ho kvalitně servisovat dalším a dalším kliošům, jenže ti další se objevovali málo. Nebyli jsme schopni držet overhead (pracovní kapacitu navíc – pro mě je to hodně důležitá věc, napíšu o ní někdy něco zvláště, co vy na to) protože měli jsme malé marže a stále malý obrat. Padali jsme na hubu. Řešením bylo zdražit, zvýšit obrat, nebo jít od válu. Zdražit se mírně dalo, ale obecně to nebylo samonostné a zdražit řádně nepadalo v úvahu. Od válu se nám moc nechtělo … chtělo to zvýšit obrat. Znáte to prvorepublikové heslo obchodníků „vysoký obrat a nízký zisk“? Tak to jsem si říkal, že by mohlo být naše motto, které nás vyseká z průseru.

Poznámka na okraj papíru: nízký zisk je v software branži utopie, moje tvrzení „nízký zisk“ berte v porovnání s jinými SW firmami, nikoliv s jinou branží.

Hned, jak jsme ráno vstali, jsem naladil pro inspiraci na telce odpolední pohádkový blok na ČTčku, vybalili jsme snídaňové nápoje a jali jsme se brainstormovat.

Důležité bylo pro nás zjistit, jak najít nové kontakty a ty přemluvit, aby se stali našimi zákazníky.

Probrali jsme všechny možnosti, od Firem na Seznamu, Zlatých stránek, EDB, přes nejrůznější databáze, ale bylo to prakticky nepoužitelné. V podstatě neexistovala databáze ani použitelných eshopů, natož webů, které jedou na nějakém opensource, k němuž my něco děláme. Jak na ni?

Se zásadním nápadem přišel spolubydlič. Zavolal zákazník, šel něco předělat v šabloně wordprasáckého webu a pak na nás začal povykovat. A ukazoval na řádek v hlavičce Wordpressu. V metaznačce bylo <meta name=„generator“ content=„WordPress“ /> <!-- leave this for stats please -->

A spolubydlič měl hned nápad.  Stačilo by si naprogramovat crawlera, který projede všechny domény a zjistí, zda to nemají v hlavičce. A tohle přeci mají v hlavičce i další shopové a publikační software, no ne?

Byl to zatím nejbystřejší nápad, co s naším problémem budování databáze a tak jsme tomu chvilku věnovali. Chlapci zprasili scriptík, který pomocí Lynxe sesosal titulky z předpřipravenýho seznam domén a hledal, jestli v něm není nějaký takový script. Byl sice prasácky pomalý, ale nechali jsme ho jet přes noc (a den, který počítám do noci) a pak už jsme měli hromadu asi dvanácti tisíc odkazů.

Parádní databáze na začátek, se kterou jsme ještě do budoucna měli nadělat hodně parády.

„Nojo, ale jak je oslovíme, to je jako ospamujeme?“ zamyslel se překvapivě průrazně Kemal. A to byl fest dobrá úvaha. Databázi jsme měli, zkusili jsme prvních sto lidí obeslat a odezva nebyla vlastně žádná, kromě dvou výhrůžek udání úřadu. Chtělo to vymyslet něco jiného.  V tomhle případě nás zachránil příslib kvalitního sexu. Ale o tom až jindy.