Hlavní navigace

Startuperské spory - já jsem zase alergický na tu českou sobeckost

18. 8. 2011 10:27 Startupič

Ponejprv jsem chtěl reagovat na vaše zprávy na Twitteru, pak se k tomu přidal probíhající startuperský spor Jakuba Macha na LupěRobinem Raszkou stran toho, jak má správný startup vypadat. Zda má mít efektivní businessplán a vydělávat na sebe, růst z vlastního, nebo zda má jít bezhlavě do vývoje načinčaného produktu a najít kafku, které se to za velké střelí.

Abych řekl pravdu, jsem ideově někde mezi těmito dvěma proudy. Obě strategie považuju za rozumné a taky krajní. Sám mám rád, když ke každému plánu A je záložní plán B a nemyslím, že by mě rozptylovalo myslet na něj, od toho je nás ve firmě více. Jsem pro, dělat načinčaný produkt a vézt se na módní vlně, ale jsem rád, když alespoň tuším, kde budou příjmové zdroje v případě, že se nenajde kafka, která to za velké love koupí. Protože najít takovou kafku není zrovna snadné.

Učebnice startupů nejsou. Jen inspirace

A to je to, co mi píšete. Jak máte postupovat vy se svým podničkem, případně, proč tu nepíšu pořádnou učebnici startupování. To je jednoduché, milý Startupičy. Podnikání se nedá naučit z učebnice. Na to jste se připravovali celý předchozí život a teď je na vás, jak obstojíte. Jasně, existují nějaké „best practices“, které pohrdavě odhodíte jako samozřejmost typu „daňové přiznání se podává včas“ nebo „se zákazníkem jen slušně“. Ale jak najít investora? Jak pořádně rozjet váš podnik? Na to učebnice není, každá situace je jiná, nejenom firmy, ale i oboru, v němž podniká, nálady trhu nebo personálního obsazení.

Já třeba nemám povahu intuitivního střelce, ale důkladného analytika Z toho mi časem vyplynulo, že bych zřejmě neobstál v businessu, kde je rychlost reakcí prioritní, takže je dobře, že jsem padl na oblast, kde je naopak prioritou strategie a dlouhodobá úvaha. Rád si analyzuju naši konkurenci, rád vím, kam se trh sune a jsem rád, že se nám daří držet na čele. To nás drží na čele příjmově i potenciálem na akvizici, což se vyplatilo mnohokrát.

Dám příklad. Onehdá jsem tu naznačoval, že budeme spouštět službu pro eshopy, která jim umožní lépe optimalizovat prodeje. Dělali jsme na tom dlouho, jenže pak jsem ve státech narazil na firmu, která dělala něco podobného. Akorát o řády hůř. A firma zrovna měla před akvizicí. Jelikož sami ten produkt považujeme spíše za něco k našemu zviditelnění a spíše jako šanci na konverzi klienta do dražších služeb, nelpěl jsem na tom, že nám zůstane. Dal jsem řeč s dotyčnou firmou a ukázalo se, že ona to naopak vidí jako svoji prioritu, má ale potíže s tím, že investorům nemá co nabídnout. A protože i my jsme v té době byli v hovorech o investicích, které se točily od našeho obratu, domluvili jsme se s tou firmou, že jí náš produkt střelíme za tučný peníz do našeho obratu a servisní smlouvu. Na výsledném ocenění naší firmy se to projevilo plus dvacet.

Sečteno a podtrženo, nemám ambici dělat učebnici. Neumím učit a podnikání nejde se naučit čtením knih. Můžete studovat příklady, můžete následovat vzory. Když si přečtete nějakou z podnikatelských knížek o J. Welshovi, šéfovi GE, neděláte to proto, abyste jeho postupy okopírovali. Do vedení GE se v životě nedostanete, natož na trh, který vypadá, jako trh GE v sedmdesátých letech. Děláte to proto, abyste nasáli inspiraci. Aby, až se octnete v roztodivné situaci, jste měli alespoň nápovědu, alespoň tu inspiraci, jak z toho ven. To je moje přesvědčení. Jestli hledáte učebnici startupování, jděte jinam, ideálně do prdele.

Chybí zodpovědnost, zato sobectví máme dost

No a kdybych měl shrnout, co mi vadí na dnešních internetových podnikatelích mé generace, pak narozdíl od Jakuba Macha (což už je taky důchodce), hlavně naprosto chybějící zodpovědnost, hloubka a styl. Nevím, jak to pojmenovat.

Dnešní internetopodni­katel, jakmile nadělá první peníze, jde si koupit Aston Martina. To je symbol. Žádné ohledy, žádná celospolečenská zodpovědnost, žádná angažovanost, jen nakrmit vlastní konzum. Jen pro sebe. A většinou ani ne pro své blízké.

Je to v protikladu s jinými podnikateli v jiných oborech, kteří fundují školy, podporují umělecké nadace, nemocnice, přispívají na opravu památek nebo na kultivaci svého okolí.

Nesnáším to. Přijde mi to vyprázdněné, bezohledné, sobecké. A odráží se mi to i v tom, jací ti lidé jsou osobně i jako obchodní partneři. Ne dobří obchodníci, ne agresivní a draví obchodníci, což je v pořádku, ale už zpro mne za hranicí neseriosnosti a na hranici podvodu. Dohodli jsme se ústně? Když se to nehodí, tak kde máte papírovou smlouvu? Nikde, ha? Tak bajbaj.

Tak to je v součtu to, co mi na internetové generaci českých podnikatelů vadí. A jsem toho mínění, že z takového sobectví a bezohlednosti plynou všechny další problémy startupové scény, které byste vyjmenovali jinak na prvním místě. A taky tím neříkám, že jsou všichni takoví, ale procentuálně je to mnohem horší, než v USA, Německu nebo i takovém Polsku. Všimněte si, jak rychlý odklon z dráhy nesnesitelnosti před pár lety nabral třeba Jan Barta a podívejte se, jak rychlý příklon k ní mají další úspěšnější noví podnikatelé. 

Sdílet