Hlavní navigace

Olympiáda v Číně je zhůvěřilost

13. 8. 2008 17:12 (aktualizováno) Tomáš Kapler

Dnes jsem četl místní glosu Vojtěcha Bednáře „Do Číny se nejezdí na Internet“. Když bych jí měl ve stručnosti parafrázovat, tak Vojta tvrdí, že civilizace v Číně je min. stejně stará jako ta evropská, má svá specifika a my jim do toho nemáme moc co kecat, včetně jejich olympiády. V tomto bych s ním jakž takž souhlasil, ovšem s jednou podstatnou výjimkou.

Tou výjimkou není Všeobecná deklarace lidských práv přijatá valným shromážděním OSN 10.12.1948 a následně integrována jako ústavní zákon (zjednodušeně řečeno) téměř všech zemí světa, viz naše Listina základních práv a svobod. Je nepopiratelné, že v Číně je porušována prakticky každá taková svoboda, ale je zřejmě jejich právo se touto deklarací neřídit. V mých očích se tím ale zcela vymezují mimo ostatní světové země a já tak moc nechápu, jak je možné, že přes nedodržování Deklarace je Čína členem OSN. Přesto mohu (byť nerad) říci, že je to jejich interní záležitost (ale osobně bych s takovou zemí zakázal jakékoliv obchodní a jiné styky, když chce izolaci od světa, tak ať jí má).

Můj nesouhlas pramení z jiného důvodu a tím je Olympijská charta – ustavující a páteřní dokument celého olympijského hnutí. Hlavními pilíři je šest tzv. Základních principů olympismu:

Základní principy olympismu

  1. Olympismus je životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle  a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus o vytvoření způsobu života,  založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu a na  respektování základních universálních etických principů. 
  2. Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje člověka s cílem vytvořit  mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.
  3. Olympijské hnutí představuje svornou, organizovanou, všeobecnou a trvalou činnost všech  jednotlivců a uskupení inspirovaných hodnotami olympismu, uskutečňovanou pod vedením  M.O.V. jako nejvyššího orgánu. Je rozšířeno na pěti kontinentech. Jeho vyvrcholením je účast  sportovců celého světa na velkém sportovním festivalu, na olympijských hrách. Jeho symbolem je  pět propojených kruhů.
  4. Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez  jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu  přátelství, solidarity a fair-play. Organizaci, administrativu a řízení sportu musí kontrolovat  nezávislé sportovní organizace.
  5. Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického  přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnu­tí.
  6. Příslušnost k olympijskému hnutí vyžaduje dodržování Olympijské charty a uznání ze strany  M.O.V.

První tři body jsou spíše filosofického řádu typu „kdo jsme a kam jdeme“. Druhé tři jsou již deklarativní a jistě se mnou budete souhlasit, že v Číně jsou všechy tyto body porušovány.

Podle bodu 6 Olympiské charty tedy Čína nepřísluší k olympijskému hnutí a není tedy podle mého názoru možné (nebo alespoň správné), aby se v ní konala olympiáda (a nejsem si jist, jestli vůbec taková země může mít na olympiádě své sportovce). A ze stejného důvodu považuji při konání olympiády v Číně za oprávněnou jakoukoliv kritiku nedodržování kteréhokoliv z těchto bodů.

P.S.: omlouvám se za příspěvek nesouvisející s hlavním tématem Lupy, ale když to Lupa akceptovala jako téma na svou úvodní stránku, tak ať má i protipól.

Sdílet