První brněnský sraz 2.0 stál za to

Komorní akce v brněnské restauraci VIP s populární nálepkou Web 2.0 dopadla nakonec dobře. Na setkání dorazilo osm lidí, kteří se profesionálně věnují internetu a kteří si mezi sebou chtěli vyměnit názory na nástup „dvojkové“ generace internetových služeb. Zastoupeni byli nejmladší náctiletí profesionálové i zkušenější matadoři, zapálení propagátoři nejmodernějších technologií, na sdílení závislí komunitní experti, etablovaní podnikatelé, akademici i umírnění skeptici. Bohužel však chyběl ženský prvek, který by jistě celou diskusi ještě více obohatil.

Programu jsme se nedrželi zuby nehty, ale i tak byla řeč o téměř všech bodech plánovaného programu:

1. Praktické příklady Webu 2.0 a osobní zkušenosti s využíváním „dvojkových“ služeb
2. Sociální sítě a komunity
3. Propojování Webu 2.0 se stávajícími systémy a službami
4. Web 2.0 jako nástroj obchodní komunikace a marketingu.

Mně osobně velmi zaujala výměna názorů týkající se záložkovací služby del.icio.us. Několik diskutujících službu vůbec nevyužívá, na opačné straně stálo pár uživatelů, kteří popisovali osobní zkušenosti s pokročilými komunitními funkcemi tohoto záložkovacího systému. Já osobně jsem si na tomto příkladě navíc uvědomil, že nic se nemá přehánět. Měl jsem pocit, že čas strávený „záložkováním“ může chybět jinde.

Dalším závěrem, který bylo možné vysledovat, byl fakt, že řada diskutujících vidí příležitost ve tvorbě webů určených pro vertikální trhy a komunity. Takové weby by navíc měly naplno využít možnosti, které dnešní technologie nabízejí. V této souvislosti byla zmíněna hlavně „instantnost“ komunikace a nabízených služeb.

Mnoho slov padlo také na téma Facebook. Opět se do diskuse přihlásili lidé, kteří se tázali, k čemu je „to“ užitečné. Oponovala jim skupina těch, kteří se na www.facebook.com hlásí několikrát denně od pondělí do neděle. Přijde mi, že prodej a hlavně marketing a firemní komunikace překračují hranice vlastní domény. Význam firemních webů tak částečně klesá, na důležitosti nabývají blogy a hlavně sociální sítě.

Na řadu přišla i výměna názorů ohledně virtuálního světa Second Life. Princip virtualizace je vážně geniální. Zlehčím-li to, pak „v ‚eselku‘ můžete kopat do popelnice a nic za to nemusíte platit.“ Ne, skutečně pevně věřím, že virtualizace je princip, který přinese nové revoluční služby. Samotný Second Life mě však zatím nepřesvědčil.

Všemi tématy se navíc vinula „reklamní“ nit, z čehož bylo patrné, že většina diskutujících stále považuje prodej reklamy za zásadní nástroj monetizace. A to je poměrně krátkozraké z mého pohledu, či spíše: je to škoda. Služby, hlavně ty 2.0 by měly být služby zdarma, ale i placené. Jde jen o to, je vymyslet. A tak jsme se na závěr setkání do jisté míry shodli na tom, že pokud se u nás doma v České republice děje něco, co se týká Webu 2.0, tak my o tom zřejmě nevíme.