Hlavní navigace

Je lepší v Číně být, nebo nebýt?

8. 10. 2007 16:45 (aktualizováno) | vir

Nedávno na Lupě vyšel článek o Google, ve kterém mě asi nejvíce zaujala pasáž o tom, jakou roli hraje Google v Číně. Tahle otázka je hodně citlivá a pro některé představuje nezkousnutelné jednání společnosti, která o sobě tvrdí, že není jako ty ostatní.

Vztah k Číně je složitá záležitost a neříkám, že v tom mám jasno. Nicméně zkusím zformulovat pár myšlenek, které se mi na tohle téma bez nějakého velkého ladu a skladu honí v hlavě. Třeba vás v té věci napadne něco dalšího, co by mohlo přispět k jasnějšímu pohledu na věc.

To, že Google publikuje výsledky vyhledávání v cenzurované podobě, vzbuzuje emoce do značné míry proto, že internetoví fandové zrovna od téhle firmy očekávají, že něco podobného dělat nebude. Když v Číně zainvestuje strojírenská společnost, jen málokoho to rozruší. Ale pokud se Číně přiklepne olympiáda, která stojí na coubertinovských ušlechtilých heslech (ať si o jejich naplňování prostřednictvím MOV myslíme cokoliv), pak je pochopitelné, že tu něco trochu skřípe. Stejně tak pokud má Google v záhlaví heslo „Don´t be evil“, tak si logicky přijetím pravidel cenzury musí naběhnout na vidle, které si sám nastavil. Když kážu vodu, tak nemůžu pít víno, ať je jakkoliv hořké.

Obhajoba v tomto směru nejčastěji zní, že je lepší v Číně být, než v ní nebýt třeba vůbec. Jasně, teď je jenom otázka, pro koho je to lepší. Pro firmu určitě, ta by bez přijetí cenzurních zásahů přišla o působení na největším trhu na světě. A připravit se o ně, to už žádá hodně zásadovosti (nebo podnikatelské neprozíravosti, podle toho, jak se na to díváte).

Google se v tomto směru zbavuje odpovědnosti tím, že u výsledků vyhledávání uvádí větu, že výsledky jsou upraveny s ohledem na místní zákony. Jenže stačí to na čisté svědomí a klidné spaní? Protože tahle věta se tváří skoro stejně nevinně, jako když se holocaustu říkalo konečné řešení. Chybí totiž dovětek, který by realitu popsal v její celistvosti – totiž, jaké ty místní zákony jsou. Jenže rozebírání takových věcí se do PR výstupů moc nehodí.

Možná nejsilnějším argumentem, proč je smysluplné na čínském trhu podnikat i za cenu omezení ze strany tamního režimu, je jeho postupné narušování v dlouhodobém horizontu. Dlužno říci, že tento argument patří z dnešního pohledu k nejhůře vyvratitelným, už proto, že se bez zkoušky času neobejde. Ale nezní zcela nepřesvědčivě, že prohlubováním ekonomických vazeb, zintenzivněním komunikace, výměny informací, znalostí a vzájemných závislostí, se i totalitární ekonomika otevře, což postupně povede i k narušení její rigidní politické situace. A vnější, laické pozorování téhle víře nahrává – vždyť Čína se zvedá na nohy, obchodní výměna se zintenzivňuje, ekonomická situace se asi nedá srovnávat s dřívějšími dobami, kdy hladomory kosily jeden milióny lidí za druhým.

Ostatně i vlastní zkušenost může posloužit v tomto duchu. Vždyť sebemenší závan západního prostředí, jakkoliv nepatrný, nebo až směšný, v podobě džín nebo žvýkaček, znamenal v dobách socialistického marasmu duševní posilu, symbol a příslib existence lepšího světa. V téhle souvislosti lze také rozumět větě Taťány le Moigne, která říká, že by byla ráda, kdyby před dvaceti lety působil v Československu Google podobně, jako teď působí v Číně – jako síla, která by měla šanci alespoň nějak pootevřít obzor. (Co naopak nelze chápat vůbec, je její přirovnání vztahu s Čínou k manželství jako ke kompromisu. Pokud tedy nemáme na mysli manželství, kdy manžel pravidelně mlátí děti.)

Ovšem i zde se najdou protiargumenty. Politická struktura totiž skrze posilování ekonomické síly může bez problémů posilovat a rehabilitovat svoji roli a postavení a současný status quo. Kdyby východoevropští komunisti zkusili efektivnější taktiku cukru a biče, kdo ví, jestli bychom prošli sametovou revolucí. Žili bychom ve spokojeném, blahobytném kapitalismu a naprostou většinu by nezajímal nedostatek lidských práv. Vadilo by nám, že se nám část vyhledávání nezobrazuje tak, jako ostatnímu světu? Zdá se, že na rozdíl od lídrů socialistického bloku tohle čínská elita pochopila mnohem lépe. (Ponechme stranou přece jenom odlišnou geopolitickou situaci z před dvaceti let).

Když bychom chtěli rozvíjet úvahu o tom, že se v Číně vyplatí nějakým způsobem působit, pak je dobré zamyslet se JAK. Pokud Yahoo spolupracuje s čínskými úřady na identifikaci tamních obyvatel, pak to jen těžko omluví postupným narušováním ekonomických struktur. Google zatím tak daleko není, „pouze“ zobrazuje modifikované výsledky vyhledávání.

A tady nám může pomoci srovnání s předchozí situací. Nejsem expert v tomto směru a možná mi někdo pomůže s upřesněním, ale pokud dobře chápu základní informační rámec, tak dříve Google byl v Číně dostupný, ale výsledky jeho vyhledávání odkazovaly na stránky, které kvůli zablokování ze strany čínských úřadů nebyly dostupné. Google ale taktiku změnil a tyto de facto nepoužitelné výsledky přestal už sám na své straně zobrazovat, zůstaly jenom ty výsledky, s nimiž není problém (doplněné o onu větu o přizpůsobení se místním zákonům). Vyhledávání tak sice přináší stejně omezené výsledky, ale aspoň jsou přehlednější a tím použitelnější.

A to je možné slabé místo argumentace Googlu, který tvrdí, že takto postižena je jen nepatrná část výsledků vyhledávání. Pokud platí to, že pouze došlo k nezobrazování těch odkazů, které vedly na zablokované stránky, pak i předchozí stav se musel týkat jen nepatrného množství dotazů. Tak proč ho bylo potřeba změnit? Leží hlavní důvod skutečně tady?

A nakonec trochu obecnější úvaha. Čína vzbuzuje respekt, u některých dokonce až strach. Proto je logické, že se nevyhneme vytváření vazeb a že tyto vazby mohou být užitečné. Teď jde jen o to, za jakou cenu. Jestli mlčení, s jakým (ne)reagujeme na stav věcí v Číně není stejné, jako mlčení, s jakým dělný lid skláněl hlavu před papaláši socialistického bloku (a dělnému lidu se přece jenom protestuje hůř než velmocem). A nebo, jestli velké korporace a úzká skupina lidí, která hýbe planetou, jen neignorují, jak se žije lidem v totalitárním světě, hlavně když obchodu se daří a nenarušují ho žádné nepřístojnosti.

Celý svět rád zavírá oči před nepříjemnou realitou. Už proto, že je to pohodlnější, bezpečnější a příjemnější. Přece se ani my nepřestaneme oblékat jen proto, že nám trička šijí osmiletá děcka. Tak proč by se zrovna Google měl chovat jinak?

P.S. Vždy se dá najít nějaké vysvětlení, proč se nezachovat v souladu se svědomím nebo morálními normami. Pak už jde jen o konsensus v rámci společnosti, zda je takové vysvětlení skutečnou omluvou nebo jen pláštíkem pro zbabělost, lenost a prospěchářství.