Ponaučení z opensource tažení na východ

11. 8. 2011 15:56 Startupič

Díky všem za blahopřání, je to tak, právě jsme střelili podstatnou část firmy amíkům. A protože jsem při té příležitosti musel objíždět naše kondominia s lidmi, kteří nejsou náturou příliš evropani, uvědomil jsem si, jak je ta Evropa rozmanitá.

Asi nejlépe to dokladuje naše historka ze snahy o východní expanzi. Nám v Česku přijde, že strašně dobře východním zemím rozumíme, kterýžto dojem máme hlavně v okamžiku, kdy sedíme na prdeli v klimatizované kanceláři v Praze. A jelikož se daří jen málokomu proměnit to „porozumění“ alespoň v konvertibilní rubl, zdá se mi, že zase tak žhavý to není.

My jsme taky před nějakou dobou dostali dojem, že když umíme servisovat opensourcová řešení a jako Baťa cvičky sekat úpravy eshopů, bude dobré jít s tím ven, zejména směrem východním. Poprvé jsme rozjeli pobočku na Slovensku řízenou z naší ostravské pobočky, což byla velmhloudina non plus ultra. Pohřbili jsme pár peněz i defraudanta a Slovensko děláme z Prahy přes nastrčenou sekretářku.

Ale tím nám ještě poměrně levně došlo, že východ nebude taková sranda, jak to vypadá. Začal s tím Kemal, který se nás významně ptal, kolik má vzít nábojů, když jedeme obhlížet trh do Rumunska. Nakonec jsem perlustroval známé a sehnali jsme několik balkanologů, se kterými jsme si dali sedánky, abychom načerpali know-how. Zásadní poznatek číslo jedna: chce to místního člověka a na něm to všechno stojí. A nejlepší je, když můžeme jednat místním jazykem.

Za pár korun jsme si půjčili z univerzity dvojici, která uměla bulharsky a rumunsky a vyrazili jsme do terénu. Byl to nezapomenutelný zážitek, z něhož jsem chtěl citovat jednu příhodu.

V Sofii (to je Bulharsko!) jsme se seznámili (byla tam konfera, která mě konsternovala) seznámili s maníkem, který se rozhodl, že sem vyveze svůj koncept firemních zápisků, internetových Zlatých stránek, řekl bych. Všechno fajnově lokalizoval, pronajal kancly a dal se do prodávání. A šlo to fest ztuha. Ukázalo se, že problém nebyl ani tak v ceně, jako ve všem. Nikdo si ty firemní zápisky nechtěl kupovat. V Bulharsku si nikdo nic za koncovou cenu nekoupí, radši hledá pod rukou, přes známý, což poměrně draze ověřil.

Ale pán byl naštěstí analytická povaha, takže situaci rozebral a zjistil, že je třeba se přizpůsobit. A co vymyslel? Je to jednoduché. Svému personálu pořídil druhé mobilní číslo a ještě jednu firmu. No a nově, když prodejce někam volal a někdo ho odmítnul, tak mu prodejce potichu řekl: „Já tomu rozumím. Heleďte, já to do toho systému můžu zadat a nikdo se nic nedozví, co kdybych vám večer zavolal z privátního čísla a nějak se domluvíme?“

A byla ruka v rukávě. Večer zavolal obchodník ze svého „privátního čísla“, kafka dostala 50% slevu, ale pst, pan majitel se nesmí nic dozvědět, faktura půjde bokem, z jiné firmy, však si rozumíme. A transakce proběhla ke všeobecné spokojenosti, 50% sleva byla něco, na co obchodník směl běžně jít, takže škodný nebyl nikdo.

Zíral jsem na tohle řešení jako Klaus na propisku v Chile, jak mě to svou jednoduchostí oslovilo. Byla to lepší škola, než když jsem o pár dní před tím zůstal stát v Temešváru na náměstí s ruličkou umně nastříhaného denního tisku obaleného místní měnou a přemýšlel, jak moc se to vztahuje k mé stoeurovce.

A tak vždycky, když přemýšlíte o Východě, přemýšlejte taky o tom, jestli by vás takové řešení napadlo, nebo jestli máte lidi, které by napadlo. Pokud ne, tak bych doporučil nechat si východ Evropy jako zajímavou turistickou destinaci.

No a pak, když jsme zase pelášili firemním maglevem směr Praha po luxusních silnicích zaplacených z eurounijních strukturálních fondů, aby mě krátce za Blavou dostihlo to známé bum – bum – bum, jak se gumy a tlumiče snaží vyrovnat s povrchem D1, tak mě vám tak nějak napadlo, že nejsme tak moc západ, jak se cejtíme.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).