Hlavní navigace

Jak jsme startupičovali prvního investora

4. 6. 2011 7:39 Startupič

V hlasování lidu vyhrálo, že se vám mám svěřit s tím, jak jsme získali prvního investora, protože je to výživná plejáda naší osobní naivity a nezkušenosti. A nebojte, to, jak jsme sháněli první zakázky, si necháme na jindy.

Předně děkuji za všechny dobře i blbě míněné rady a doporučení, jak jsme měli zakládat firmu. Dneska, po více jak dvou letech, vidím ledasco jinak, ale také je pravda, že tehdy se nám eseročko zdálo ideální, chtěli jsme si v něm zapsat třetinové podíly, což by se nám u živnostenského listu, soudím, dělalo zle. A navíc nám přišlo, že to musí být jednoduché a až v procesu vyřizování se ukázalo, že zkušenost teoretická, nerovná se praktický úspěch. Toť asi vše k vašim podnětům, zkrátka a dobře pouhou živnost jsme nechtěli, protože jsme viděli metu vyšší a hned dopředu jsme chtěli mít uklizeno a nastaveno na velké cíle. 

K prvnímu finančnímu partnerství jsme přišli vcelku jako slepí k houslím. V té době jsme se zrovna v praxi učil téma „cashflow“, nebo-li rozdíl mezi penězi přijatými teoreticky, prakticky na účtě ležícími a nutnými výdaji. Majiteli našeho luxusního apartmánu na Schwartzbrucke totiž došla trpělivost, neočekávaně dorazil a zrekvíroval dva notebooky, na kterých jsme měli rozdělanou práci a galantně nabídl, že je prodá ve frcu, abychom se nemuseli obtěžovat s dlužným nájemným. Takže jsme horečně podojili všechny účty a ze všech sil a vyplatili alespoň jeden notebook, na kterém byly zdrojáky zakázky.  S druhým se uvolil nám počkat ještě týden, maximálně dva. Ajajaj, tady se bude bát, řekli by pánové Voskovec a Werich.

Čínská fakturace

Co to budu protahovat, dělali jsme dnem i nocí, abychom zákazníkovi dodali do eshopu modul pro synchronizaci faktur z eshopu s účetnictvím. Až doposud to totiž fungovalo tak, že faktura se zapsala do databáze eshopu, jenže z té se neměla jak dostat do účetnictví. Takže se vytiskla a dala do balíčku sekretářce, která ji ručně přepsala do firemního účetnictví s vyhraženou číselnou řadou. Nic proti zákazníkovu přesvědčení, že chce utrácet peníze, osobně mi to ale nepřišel špatný postup. Jenže se rychle ukázalo, kde je chyba. Účetní byla sestra pana majitele a tu tenhle postup neuspokojoval, takže pana majitele zprudila dost důstojně natolik, aby věc byl ochoten rozpočtově ustát.

Takže jsme naprgali modul, který vypsal data z databáze do fajlu, ten uložil na firemní server ve formátu účetnictví, odkud si ho účetní program při spuštění slízl a načetl do databáze. Jako bonus jsme k tomu dodali krásný statistický výstupy o prodejích do CubeCartu a účtovali jsme slíbených 30 000 Kč. 

Zádrhel nastal v momentu, kdy jsem dorazil s fakturou a doufal jsem, že bude proplacena hotově, neb bytný čeká s dlaní nataženou a mojím notebookem zabaleným k expedici do bazáče. Pan majitel se podivil, že chci penízky hotově a pravil, že on platí ve splatnosti, převodem na účet do dvou týdnů. To už bude můj notebook vystavený v Růžové ulici na polici a apartmán bude mít vyměněnou vložku zámku. Což jsem s majitelem rozebírat nehodlal, ten ovšem z mého výrazu pochopil, že jsme v jisté finanční potřebě. A začal vyzvídat. Tak jsem ho informoval, že máme jisté investiční záměry vzhledem k expanzi naší společnosti a doufal jsem jeho příspěvkem lépe strukturovat naše finanční toky.

První investor

Jenže v tuhle chvíli pan majitel myšlenkově uhnul a já ho přestal stíhat sledovat. Prý by nám udělal kešku. Což o to, geocaching máme všichni tři jako hobby a chtěli jsme si pár kešek v Brdech dát o víkendu, ale nějak jsem nepostřehl, jak se dobral té změny předmetu hovoru. Dělal by nám kešku za polovinu firmy, doplnil.

Odtušil jsem, že kešku si děláme sami a nemusíme na to rozdávat firmu. Až v průběhu následující debaty jsem vyrozuměl, že došlo k drobnému omylu, kdy já jsem si myslel, že mluví o kešce z geocashingu, zatímco on hovořil o „cashcow“ a myslel tím, že by dělal dojnou krávu. Že by nás pomohl založit.

Vymotali jsme se z nedorzumění bez ztráty květinky a nakonec se domluvili. On dvacet procent, my přístup k průběžnému financování podle naší fakturace a odůvodněných nákladů. Odcházel jsem z hotovostí, kterou jsme vysázeli šokovanému domácímu a ještě jsme si za rohem v IKEA koupili nový stůl, jimž jsme nahradili původní sestavu z banánovek přeložených značně jetou překližkou. Tak vznikla první kancelář: náš apartment  se na další tři měsíce proměnil v kombinaci noclehárny a kanceláří.

Po třech měsících se situace vyvinula. Měli jsme dost zakázek, ukázalo se, že je občas potřeba se potkávat s lidmi, kteří pro nás pracují a že z bytu si uděláme průchoďák. A tak jsme naši „kešku“ využili znovu, abychom zaplatili zálohu na nájem kanceláří, trochu je vybavili. A pak znovu na další rozšíření, na nákup více počítačů.

Pravda je, že na řadu věcí bychom peníze našetřili z běžného růstu firmy. Ale nerostli bychom tak rychle, jak bychom mohli, brzdili bychom se. Nové kanceláře bychom nemohli dimenzovat rovnou s výhledem na to, že dále porosteme, museli bychom dělat kompromisy, které bychom později museli zase napravovat. Stálo by nás to nakonec více peněz a hlavně času.Takhle jsme operativně dostávali peníze, které jsme potom spláceli pár měsíců a bez extra úroků. 

Možná namítnete, že je to za 20% firmy nesmysl, ale nám to tehdy přišla jako velká pomoc a stále jsou případy, kdy se to hodí. Pro tři nadšené kluky to byla velká pomoc a pro našeho „kešaře“ dobrá příležitost, jak si nás podchytit, že mu budeme jeho software dál servisovat. Zatím neolitoval ani jeden z nás. 

Co já si spíš uvědomuju zpětně: měli jsme štěstí (aka z prdele klika). Narazili jsme vcelku brzy na slušného člověka, který nás nechtěl obrat. Na ty neslušné jsme narazili až o něco později, ale to už jsme tak zhruba tušili, o co půjde a věděli alespoň mírně, jak na to. 

Jen pro pořádek připomínám, že tak naivní jsme nezůstali. Dnes máme za sebou třetí kolo investic, to v momentě, kdy jsme se přes hranice Polska a Slovenska rozhodli jít dále a kdy potřebná „keška“ už představovala spíše desítky než jednotky milionů korun. 

Sdílet