Jak jsme rozebíhali business s podporou opensource produktů

Snad už jste zatlačili slzy, ke kterým vás pohnul náš osud a boj o nám zabavené notebooky. Dneska jsem se chtěl zastavit u první fáze našeho obchodování. Té, kde bych dnes řekl, že to bylo poněkud špatně.

Máme eseročko, jsme tři kluci schopní naprogramovat cokoliv a právě se ukázalo, že na trhu je zřejmě poptávka po správě open-source řešení. Nainstalovat si je umí kde kdo. Údržovat ledaskdo. Upravovat málokdo. Kdykoliv se firma dostane do fáze, že ji to přestane bavit, začne shánět studentíka, který to za málo peněz málo či lépe zvládá. Najít firmu, jako je naše, která do open-source řešení přinese systém a garance, bývá občas nezbytné. Otázka je, jak takové firmy najít a zobchodovat.

Prvního kunčofta jsme měli, něco jsme mu vyúčtovali a tím jsme se naučili ledasco o systémech, o kterých jsme tvrdili, že je máme v malíčku. A tak jsme si řekli, že správný webový integrátor musí mít web. Další týden jsem nevylézal z pokoje, než jsem nakreslil a otextoval honosný web naší firmy, který lákal k objednávce či alespoň ke schůzce, pokud byste mohli potřebovat. Další večer jsem nervozně nevstával od ClickTale, kde jsem sledoval, kudy a kam na naše stránky chodí. Mělo to drobnou vadu. Nechodil nikdo a nikam.

Bylo třeba zamakat na SEO, pravil spolubydlič a otevřel stránky Prokopa Sovy, o němž tvrdil, že je to klasik české seologie.  Má hodně článků o ledasčem skoro souvisejícím, ale najít tam jednoduché how-to a Best practices byla potíž. Nakonec jsme to pokorně vygooglovali, upravili stránky a šli se registrovat do Seznamu. Což nám přineslo první kontakt. Od obchodního oddělení Seznamu, kdy nám pán začal tlačit firemní zápis, za peníze.

Uplynul týden a žádná další zakázka nepřicházela. Firma stála na mrtvém bodě. Naše trojice zakladatelů uspořádala opulentní večeři, abychom analyzovali dosažené cíle. Kemal tvrdil, že musíme přitlačit s marketingem, i jejich pizzerie roznáší letáky do po kancelářích. Jenže s jakým marketingem? Potřebujeme získat kontakty, napadlo nás, když jsme otvírali druhou paštiku. Prošli jsme web APEKu a kategorii eshopů na Seznamu, abychom si udělali přehled o tom, kdo kde má  jaký eshop a obeslali jsme je emailem. Tentokráte byl kontaktážní úspěch větší, několik lidí se nakvašeně ozvalo, ať je přestaneme spamovat se sračkama. Business opět žádný. Možná to chtělo si předem zjistit, jestli alespoň používají open source shopy, se kterými fungujeme, napadlo spolubydliče.

Pak jsme byli u našeho investora kešaře. Odladili jsme mu jeho instalaci a chvíli jsme povídali, ptal se, jak se daří, tak jsme na něj vybalili, že dalších zakázek je po málu. Pokýval hlavou a řekl, že to chce dvojí. Reference a kontakty. Jako referenci máme použít jeho a kontakty že dodá.

Během dalších dvou dní jsem měl tři telefonáty. Jedna hospoda, jeden eshop s vínem, jedno squash centrum. Všichni měli nějaký systém, který potřebovali udržovat, od investora se doslechli, že jsme toho schopni a že pro něj jsme pracovali a že byl spokojen. Takže jestli bychom  se nedomluvili i s nima. Schůzka, krátké a věcné přátelské jednání, domluvené peníze, které bych z dnešního pohledu označil za malé, ale tehdy to bylo alespoň něco. Jednou Wordpress (jo, pro hospodu!), dvakrát CubeCart, přitom jednou pěkně zastaralý a zoufale dohackovaný.

Tím se to trochu utrhlo. Ukázalo se, že nejvíce businessu nám vygenerují kladné reference našich zákazníků, protože se o tom ledaskde a s ledaským baví. Náš web, to byl leda tak podpůrný prostředek, na počátku musela stát kladná osobní reference, která odsunula do pozadí úvahy o výběrových řízeních a podobné věci.

Začalo kapat. Postupně přitékali zákazníci, vyškrábali jsme se z tří studentíků na tři skoro-studentíky, kteří tomu věnovali veškerý čas. Kemal dal výpověď z pizzošky, aby se mohl věnovat projektovému řízení, prgání a papírování, já chodil po kšeftech a webařil, spolubydlič Ján programoval. Pak jsme přijali pár šikovných spolužáků „na externo“, pomalu jsme rostli. Hodně pomalu. Chtělo to impuls. Chtělo to přijít na to, jak se dostat k potenciálním zákazníkům. Když už jsme se dostali k někomu s myslí otevřenou, líbilo se jim, co jsme nabízeli. Líbilo se jim, mít v eshopu skladové hospodářství, konverzi do účetnictví, líbila se jim analytika, líbil jsem jim modul na tisk poštovních poukázek. Pro každého jsme nakonec měli něco. Jenže vázla akvizice klientů.

Natlačili jsme nakonec několik tisícikorun do PPC reklamy, psali jsme do diskusí a radili lidem, jak se shopama, abychom z toho nakonec nic neměli. Lidi si nechali poradit, nic si nekoupili, na banner si klikli a napsali nám, proč to není zdarma ke stažení. Něco jsme dělali špatně. Dalo se z toho žít, ale tak z ruky do huby, zkrátka nic moc.

Jak jsme si s tím poradili? Tak o tom příště.