100% bounce rate a 0:00 strávená doba na webu

Pro nyní aktuální projekt eshopu cíleného na americký trh řeším aktuálně interpretaci statistických dat webové návštěvnosti, která mi poskytuje ke zdrojům a kvalitě návštěvnosti Google Analytics. Musím s politováním říci, že ne vždy najdete v tomto nástroji, určeném pro detailní webové analýzy, vše co potřebujete.

Veškerá návštěvnost z USA vykazuje 100% bounce rate (alias míru opuštění webu bez navštívení více než jedné stránky) a nulovou dobu strávenou na stránce. Lámal jsem si pár dní hlavu s tím, co způsobuje okamžité opuštění webu s tím, že jsem přikládal nezdar nějakému technického blokátoru a podobným věcem.

Po prostudování několika článků k dané problematice jsem však zjistil, že toto chování skutečně běžně nastavá u takových návštěv, které si prohlédnou jedinou stránku na webu a to tu, která je pro ně vstupní stránkou. Nedostanou-li se totiž alespoň na ještě jednu (resp. druhou) stránku webu, není Google Analytics schopen změřit dobu strávenou na webu.

Důležité je v takové chvíli ověřit vstupní stránky webu pro takový segment návštěvnosti – doporučuji vytvořit si samostatný segment – u mne to byla návštěvnost specifikovaná v sekci Demografické údaje a to pomocí Oblasti. V atributu Země/Území jsem určil, že návštěvnost obsahuje United States. Pokud by byla tímto chováním postižena pouze jediná vstupní stránka, pak je problém zřejmě někde na dané stránce. U mne se však stejné chování vyskytuje na mnoha stránkách eshopu – nejvíce na homepage, ale i na detailech produktů a to různých produktů.

Otázkou tak nyní je, co je společným jmenovatelem domovské stránky eshopu a konkrétních stránek detailu produktů, které figurují v Google Analytics jako vstupní stránky pro americkou návštěvnost. Prakticky tak přichází obecně platné elementy webu jako je design, forma či jazyk. Konkrétně pak může hrát roli a v úvahu lze brát hlavičku a patička webu, jelikož ty jsou pro domovskou i produktovou stránku identické. Nezbývá než zkusit A/B testování nebo jednoduše po pár týdnech měnit takové části webu, které by selským rozumem mohli americkým zákazníkům vadit, což jsou typicky:

• české telefonní číslo v hlavičce webu – ačkoliv uzpůsobené pro volání z USA formátem 011 420 (011 volání do zahraničí mimo USA a 420 kód země pro ČR)
• více měn kromě dolaru, který je pro USA stěžejní
• nejasné sdělení a nejasná prezentace produktu pro americkou veřejnost
• chybějící ikonka košíku v hlavičce (není 100% zřejmé, že jde o eshop)
• české kontakty (adresa, telefon) v patičce eshopu

Obecně lze tyto informace a postupy použít samozřejmě i na návštěvnost z jiných zahraničních zemí než je USA. Děje se tak dle mého soudu zejména u „mezinárodních“ eshopů a webů, které tvoří „svým písečkem zaslepení Češi“.