Jsou i-diskutéři nemocní?

Pokud se pohybujeme na internetu nemůžeme si nevšimnout diskusí, komentářů či poznámek pod články. Někteří lidí vypadají, že jsou na nich přímo závislí. Tedy se jedná o tzv. disceptatiofily (tedy chorobně milující diskuse). Lze to léčit? A jaké jsou vůbec příznaky?

Samotné slovo disceptatiofilie je složeninou latinských slov disceptatio a filia – diskuse a mít náklonnost, přátelství či přízeň. Označujeme tak skupinu lidí, kteří nedokáží kontrolovat svou touhu po vyjádření se v internetových diskusích (tedy rozhodně ne face to face).

Pokud patříte tak jako já mezi pravidelné čtenáře Lupy, pak se vám jistě tak jako mě vybaví tři jména, která se objevují snad ve všech diskusích. Jsou to lidé, kteří mají svůj, relativně konzistentní názor na svět, který mají potřebu (tak jako spisovatelé, novináři, básnící, malíři,politici…) sdělit ostatním. Je zajímavé, že tito lidé dokáží reagovat úplně na všechno – od operačních systémů, přes reklamu, legislativu až k etice.

Postupně na „svých“ serverech zdomácněli a mnozí z nás si již nedovedou atmosféru toho konkrétního webu bez nich vůbec představit. Motivací jsou i pro autory, kteří během psaní glosy či článku mohou přemítat ve svých hlavách, co tomu asi řekne ten konkrétní člověk. Zvláště někteří si neodpustí v závěrech tečku, kterou si do zkušených diskutérů „šťouchnou“. A ti se rádi chytnou a diskuse má rázem spád. Bohužel, ne vždy směr.

Ač mnozí autoři nemají rádi mnohé diskutující a opačně, přesto žijí ve vzájemné symbióze. Diskutující, kteří láteří nad upadající úrovní a demagogií autorů potřebují jejich texty, aby měli co kritizovat a pro autory jsou pak tito „věrní“ jistou toho, že článek alespoň někdo přečte a přinese diskusi, která přitáhne další čtenáře.

Nerad bych se někoho z trojce zdejších stálic dotknul, což je důvod proč je nebudu jmenovat, neboť by se jistě navíc ozvali další, kteří nemají stabilní podpis či vystupují v anonymitě. Každopádně přidám jen krátké profily – první je dle mého názoru bardem českých uživatelů počítačů, těch běžných, kteří nerozlišují OS a prohlížeč, užívají Windows a jsou spokojení. Akademické debaty o tom, který operační systém je nejlepší je nijak netrápí a mají v tom jasno – je to ten jejich. Druhý je profesionální novinář a publicista, s pěkným jazykovým fondem, ale většími nároky na ostatní, než sám na sebe. A třetí pracuje v jisté IT firmě, je krajním materialistou, který prosazuje pornografii jako výukový prostředek a pohrdá tím, co bychom nazvali etikou, protože ji nikdo neuzákonil, ani neprodává. Druzí dva navíc automaticky tykají – prý to přišlo z Ameriky.

Diskuse pod články se stávají celointernetovým fenoménem, který překračuje hranice jednotlivých serverů. Jakékoli snahy o jejich moderování, ale zatím nefunguje a asi ani fungovat nemůže. Diskutující mají přesilu, neboť je jich víc. Nehledě na to, že jakýkoli zásah je vnímán jako cenzura.

Nevím, jak se s tímto problémem servery budou vyrovnávat, ale doufám v jedno – že trojce stálic diskutérů Lupy vydrží k užitku nás všech. A jak se pozná tedy ona disceptatiofilie? Snadno, stačí si přečíst několik posledních článků na našem webu a najít stále se opakující diskutující. A jestli se dá léčit? To nevím, ale myslím, že o to asi nikomu ani nejde.