Hlavní navigace

ad Věda

7. 6. 2008 8:19 (aktualizováno) Michal Černý

Aneb, co se do článku nevešlo. Dva (tři) zajímavé rozhovory.

Ještě drobná poznám na okraj. Pokud byste hledali volně dostupné zdroje na internetu může vám posloužit nedávno napsaný spot o vědě. A ještě jednu větu si před rozhovory neodpustím. Informace o vědě v českých médiích jsou poměrně statické, přitom se jedná o ideální místo kde by se dali bohatě využít animace, interaktivní Java applety a mnoho dalšího. Fotky a videa nejsou vše, ale zřejmě patří k nejednodušší cestě jak zpestřit obsah.

Plné znění odpovědí Jiřího Grygara:

1. Jak hodnotíte kvalitu i kvantitu článků věnujících se vědě v denním

tisku (Mf Dnes, HN, LN)?

Nesleduji denní tisk nijak soustavně, ale pokud se ke zmiňovaným
deníkům včetně Práva dostanu, tak s potěšením konstatuji, že jejich
vědecké rubriky jsou vesměs kvalitní a přinášejí podrobné a zajímavé
informace jak o výsledcích světové vědy tak i o českém příspěvku.

2. Vidíte nějaký zásadní nedostatek v propagaci a popularizaci vědy v ČR?

Vidím spíš velký problém v nadměrné a neseriózní propagaci pavědy
zřejmě z důvodu komerční úspěšnosti takových blábolů. Odstrašujícím
příkladem z letošního roku byl seriál Detektor, který uvedlo na obrazovky
Centrum publicistiky a dokumentu pražského studia České televize – takový
seriál nesmyslů znehodnotí soustavné úsilí mnoha solidních vědeckých
publicistů a popularizátorů. Přitom vedení ČT ústy svého tiskového
mluvčího a rovněž Rada ČT se snažila zařazení seriálu vytrvale několik
měsíců obhajovat, což mne docela zdrtilo.
Obecně se domnívám, že na rozdíl od celostátních deníků a Českého
rozhlasu, které věnují popularizaci vědy velkou pozornost, na obě nohy v
tomto směru kulhá Česká televize, která místo podpory vědy utrácí peníze
za propagaci, popř. i skrytou reklamu astrologie a jiných nesmyslů a ještě
to hájí „žánrovou pestrostí“.

3. Vnímáte nějaký rozdíl, mezi přístupem médií a veřejnosti k vědě u nás
a v zahraničí?

Hospodářsky vyspělé státy mají i dobře rozvinoutou podporu vědy v
médiích – klasickým příkladem jsou evropské státy jako Velká Británie,
Německo, Francie, Holandsko a další. V zemích, které jsou hospodářsky
slabé, bují pavěda ještě více než u nás.
Postoj široké české veřejnosti k vědě je však otřesný. Je to vidět
např. na velkých nákladech různých pavědeckých tiskovin, časopisů i knih a
na oblibě kartářek, hvězdopravců, léčitelů a dalších typů šarlatánů.
Dokonce i policie bere zřejmě vážně rozličné jasnovidce, když podle jejich
rad hledá zmizelé osoby, posiluje protiteroristická opatření na letišti
apod. Docela mne vyděsilo, když média strašila veřejnost povídačkami o
konci světa v souvislosti s úplnými zatměními Slunce v r. 1999 a 2006 nebo
s přelomem tisíciletí, a veřejnost to radostně polykala i s navijákem.

4. Myslíte si, že je v médiích dostatek prostoru pro informování o
současném dění ve vědě?

Tam, kde média zaměstnávají vědecké publicisty, kteří se dokáží
orientovat ve vědeckém dění za pomocí svých informátorů z řad vědeckých
pracovníků, je prostoru dost a docela to klape. Tam, kde fungují spíše
lovci sensací, je to bída.

Odpovědi Pavla Housera:

Pociťujete jako server výhodu, že jste pod křídly velkého vydavatelství IDG?

Samozřejmě. V opačném případě bych takový server dělal pro někoho
jiného nebo dělal sám nebo nedělal vůbec :-). I když samozřejmě k
jiným vydavatelským aktivitám IDG má server poměrně volný vztah. Ale
podívejte se na americký Computerworld, tam se také píše o sondě
Phoenix nebo disku z raketoplánu Columbia. Populárně-věděcká témata
jsou čtenářsky zajímavá, proto se do nějaké míry objevují téměř ve
všech médiích.

O jaké okruhy témat je největší zájem? Lze rozlišit nějakou
„privilegovanou“ vědní disciplínu?

Původně to měla být biotechnologie/life science. IDG v té době
vydávala v USA i tištěný BioITWorld. To zase souviselo s tím, že se
předpokládalo, že biotechnologie a IT budou konvergovat, ale v takové
míře k tomu nedošlo. To jsou ale věci staré nějakých 8 let, úvahy z
doby, kdy Science World vznikal. Dnes bych neřekl, že je na
ScienceWorldu nějaká privilegovaná disciplína, tedy kromě IT. článek o
archeologickém objevu se střídá s úryvkem z knihy o genetice nebo
zajímavostí z oblasti kvantové kryptografie.

Lze dělat popularizaci vědy se ziskem, nebo se jedné zpravidla o
grantové aktivity?

Samozřejmě, že popularizace vědy lze dělat se ziskem. IDG je komerční
firma. Já se (mj.) psaním živím. Podívejte se, kolik vychází
populárně-vědeckých knih (ediční řady pop-vědy v nakl. Dokořán/Argo,
Paseka, Mladá fronta, Academia) nebo tištěných časopisů (VTM/Science,
Svět, 21. století). Myslíte si, že vydavatelé je vydávají, aby na nich
prodělávali? Druhá věc samozřejmě je, že těmito aktivitami, to si
nebudeme nalhávat, asi nejde vydělat tolik – jak třeba z hlediska
autora, tak vydavatele. Ale vyvážené je to zábavností. Nakonec, jak
praví můj oblíbený bonmot, vědci a prostitutky jsou jediní lidé, kteří
jsou placení za to, co je současně příjemné. Proto se také
popularizací vědy zabývám (a předpokládám, že čtenáře to baví číst) -
rozhodně to nedělám proto, abych nějak zlepšíl svět. Nicméně myslím,
že i zábava může být inteligentní, že je prostě i zábavnější (alespoň
pro část lidí) číst si o fulerenech či Fermatově větě než o hercích
nebo účesech.

Jak hodnotíte prostor, který v internetových denících dostává věda?
Jaká je podle vás kvalita takovýchto článků?

Pokud máte na mysli on-line podobu tištěných deníků, pak vesměs dobrá.
Kvalitní vědeckou rubriku mají myslím Lidové noviny. Zdrojů je
každopádně dost, takže pokud nějaké kvalitní nejsou, je snadné je
nečíst a vzápětí na jejich existenci zapomenout. Popularizace vědy je
poměrně jednoduchá v tom smyslu, že máte k dispozici obrovské množství
kvalitních materiálů (již nějak recenzovaných). Problém je pak
paradoxně často v tom, že se autoři snaží někdy za každou míru něco
„sami vymyslet“, vkládat do textu své vlastní „teorie“, a to i tam,
kde oboru nerozumí. Tahle nectnost se ale jistě netýká jen vědní
publicistiky.

V papírové podobě vyšla Vzpoura genů. Jaký měla úspěch a plánujete
další tištěné tituly?

Dvě další knihy z oblasti popularizace vědy mi vyšly v nakladatelství
Dokořán: Než přijde vakovlk a Kapka metanového deště. Vzpoura genů
byla čtenáři chválena, jen za kapitolu o kvantových počítačích si sypu
popel na hlavu. Nakonec to vyšlo před 5 lety; to už je dost dlouho na
to, aby si člověk řekl „to a to bych napsal jinak“.

Například na Science World je paleta poměrně široká, ale chybí celé
kapitoly jako teologie, filosofie, sociologie, a mnohé další.
Více-méně zastávám anglosaské pojetí, podle kterého to, co jste
zmínil, není science. Pokud se podíváte na Nature nebo NewScientist,
také tam tato témata prakticky nenajdete. Mj. proto, že způsob
publikování popularizace vědy má především podobu novinek ve stylu
„dosud jsme mysleli, že, ale teď tam a tam objevili, že“. Z
humanitních věd se sem dobře vejde třeba archeologie. Jak by ale asi
měl vypadat článek „Žeň teologických objevů roku 2007“? Leda by to byl
neurovědný článek o nějakých nově objevených centrech v mozku…

Dopis od Josefa Pazdery

Nové autory bychom rádi hledali, ale na nějaké „hledání“ není čas. K tomu mají mnohem blíže instituce, které fungují při ministerstvech a dostávají ke své činnosti granty a nebo státní podporu a mají nějaké sídlo a řád. Osel vzniknul z nadšení. Je jakýmsi konglomerátem lidiček, jež dal dohromady radost dělit se o novinky z vědy s ostatními, smysl pro humor a ochota nést svou kůži na trh většinou zadarmo, což jak uznáte je hloupost. Tady by nějaké hledání nemělo smysl. Funguje to jinak. Nevíme sice jak, ale nabýváme dojmu, že podivíni mají nějaký zvláštní smysl, kterým se najdou. Ostatně, potvrzuje to i fakt, že celá řada spolupachatelů Osla je ze zahraničí a osobně se prakticky neznáme. 

O honorování článků se Osel snaží, ale dát tomu nějaký řád zatím nedovoluje stav, který je většinu roku v červených číslech. Honorář dostane jen autor, který se trefí do doby hojnosti. Ale litovat nás by nebylo fér. Sami jsme strůjci toho stavu. Kdybychom psali o tuningu aut, plavkách a to co je v nich, zbylo by po uhrazení provozních nákladů i na tučné autorské brebendy. Takže si za to tato komunita může vlastně sama.

Návštěvnost stránek se pohybuje mezi 12000 až 18000 vstupy za den. Za úspěchy v návštěvnosti stojí většinou souhra náhod. Autoři, kteří překládají z angličtiny tak místo pohlaví občas dají anglický termín sex. Jde sice o nějakou úchylku v genech řídících pohlavní chování mušek octomilek, ale pokud se termín objeví v názvu článku, máme pak díky Google adsens čas bakchanálií. 

Na Vaší otázku, jak hodnotíme prostor, který v internetových denících dostává věda a jaká je podle vás kvalita takovýchto článků. Těžká otázka. Pod našimi články v diskusích převažují připomínky, jak jsme mohli něco tak hloupého vůbec napsat. Hodnotit kvalitu článků v jiných periodikách by od nás nebylo fér. To musejí udělat čtenáři. Odpovíme ale na druhou část. Co se prostoru týká, který periodika dávají vědě. K tomu se cítíme být kompetentní. Prostor vědě je podle nás odpovídající. Pokud má vydavatel alespoň trochu vyvinutý pud sebezáchovy, soustředí se na nosná témata a to jsou: „Čunek“, léčivé účinky THC v marjánce a jak je škodlivé jíst geny.

Aprorpo, neznáte někoho, kdo by si na Oslovi zadal reklamu za tisíc Kč/měsíc. Údajně prý se na obdobně navštěvovaných stránkách pohybují ceny za reklamu v řádově vyšších číslech…

Sdílet