Krása sociálního softwaru tkví ve: word-of-mouse

A frekvence „postování“ nových příspěvků nadále klesá. Ale stále to tu ještě žije. A já žiji poslední dobou sociálním softwarem. Nedávno jsem psal o projektu learnitlists.com, čas trávím ještě jedním projektem, jehož vývoj je trošku pomalejší, takže zatím bez odkazu. Oba projekty jsou celkem odlišné, přece však mají něco společného. Společným jmenovatelem je hlavně nutnost implementace sociálního aspektu (či jak to nazvat). Vezměme to ale postupně a trošku konkrétněji.

Co udělat pro to, aby se o aplikaci někdo dozvěděl (aneb „spread the word“)?

Tady nic nového, prostě klasické public relations. Tisková zpráva, nosný příběh, nejlépe lehce okořeněný malou dávkou inovací, hlavně srozumitelně a jed-no-du-še a pokud možno, tak se vyvarovat vlastního nadšení z technologií. Poslední dobou se začínají uplatňovat tzv. social media press releases, jejich přijímání tradičními médii však není bůhvíjaké, blogy jsou na tom lépe. Jaké blogy? No přece ty, kam chodí nejvíc lidí, Techmeme napoví. Ideální je dostat se do nějakého mainstreamového média než do „geekovského“ blogu, zkuste nový, ale osvědčený web Yahoo Buzz. Jak se tam ale dostat?!

Našemu projektu learnitlists.com se osvědčil server Lifehacker.com, generoval asi 10 000 návštěvníků během několika málo hodin, přičemž více než polovina z nich se stala uživatelem našeho widgetu. Pokud bychom ale zůstali pouze u této metody propagace, mohli bychom sledovat křivku návštěvnosti, jak stoupá vzhůru a pak zase padá dolů. Proto pojďme dále.

Co udělat pro to, aby uživatelé aplikaci neustále používali (aneb „user engagement“)?

Servírujte uživatelům jejich vytoužené porce po kouskách. Zajistíte si jejich, aspoň částečnou, věrnost. Zase mě napadá slogan projektu learnitlists.com: „Learn a little every day“. Každý uživatel má možnost se naučit denně 10 nových slovíček vybraného cizího jazyka. Víc ani ťuk, další až zítra Čili zase nic nového, jde o zcela shodný princip, jakým dosahují komerční televize své sledovanosti. Pouští divákům po osmé seriály, pořád a pořád dokola, takové vycpávky mezi reklamními bloky na pokračování. Co říkají statistiky návštěvnosti? Křivka se vyhoupla nahoru a pak nijak zvlášť nespadla, takže se jakš-takš držíme. My ale chceme stoupat a růst.

Co udělat pro to, aby zapálených uživatelů bylo víc a víc (aneb „word of mouse“)?

A jsme u toho, co mám nejraději. Až mě z toho mrazí v zádech. Z té dokonalosti, pokud se aplikace podaří vymyslet tak, že se šíří zcela sama, tedy virálně v sociálních sítích. Je třeba implementovat nejrůznější formy pozvánek, výzev k soutěžení, sestavovat žebříčky popularity nebo úspěšnosti či výkonnosti. Uživatelé se pak budou předhánět a hledat další přátele, skutečné i virtuální, se kterými budou sdílet tu neskutečnou radost i pocit vlastní důležitosti. Jako prakticky použitelné a smysluplné (na rozdíl od většiny stávajících sociálních aplikací) se mi jeví, když sociální síť je pouze odrazem reality a vztahy v síti (tzv. sociální graf) jsou skutečně existující i v reálném světe. Taková sociální síť, resp. sociální aplikace, má pak mnohem reálnější šanci na úspěšnou monetizaci (pominu-li příjmy z reklamy).

Křivka návštěvnosti pádí vzhůru téměř exponenciálně. Pozor, tady ale ne do nekonečna jako v matematice. Křivka se vždy přiblíží nějaké limitní hodnotě, nikdy ji ale nepřekoná. Česky to lze vyložit takto: je pravděpodobné, že ještě budete muset v životě někdy pracovat. Tedy pokud nejste Mark Zuckerberg