Vlákno názorů ke článku Odlišné zvyklosti od Lukas - Ten vztah k zákazníkům je asi i hodně...

Ten vztah k zákazníkům je asi i hodně závislý na lokalitě a úrovni toho podniku (ať je to cokoliv). S rostoucí úrovní podniku bezesporu rostou i úsměvy na tvářích obsluhy. A třeba v Olomouci se s kyselými ksichty setkávám mnohem častěji než například v Praze i ve stejných typech/úrovních podniků. Celkově mi ale přijde, že v USA to bylo posunuto na vyšší úroveň. To co tady patří k lepším úrovním, to v USA patří spíš k těm horším.

Ale o tom vynuceném úsměvu a přátelskosti jsem to také slyšel. Nicméně se ale musí nechat, že jim to jde dobře a hlavně to funguje, protože já jako zákazník z toho celkově mám mnohem lepší pocit. A ta umělá pozitivní nálada se může přenést i do té skutečné nálady. Takže za mě říkám, že to je fajn, i když to někdy můžeš být těžké, z celkového pohledu to bude mít pozitivní dopad.

Přesně. Bez vlastní návštěvy a zkušeností si člověk stěží udělá obrázek. Je to opravdu hodně jiné než v Evropě. Jiná kultura, jiné prostředí, jiní lidé a jiný svět. A asi nejde říct jednoznačně lepší/horší, prostě jiný.

S tím přátelským prostředím to takové... Jako ano, v Česku je poměrně snadné natrefit kupříkladu na prodavače v obchodě, který by Tě nejraději neviděl a vykopl a nebo na číšníka, který je příjemný jako osina v zadku. Ale přiznejme si, že se to vykládá horší, než to je. Já jsem poměrně mladý, možná to dříve bylo jinak, ale v dnešní době se mi taková situace stane zřídka. Většinou jsou lidé neutrální a nebo přiměřeně příjemní.

Mé poznatky jsou, že v Americe je úsměv vynucený. Kdo se neusmívá, je divný. Kdo na "How are you?" neodpoví pozitivně, je divný. Ať máte den/rozpoložení jakékoliv, vždy musíte nosit úsměv. Když to asi přeženu, tak bych řekl, že když do práce nebudete chodit s úsměvem, vyhodí vás. Američan se snaží ze všeho udělat něco dobrého, nebo spíš lepšího. Přehání při chválení, všechno je awesome a super. Prostě sluníčkoví lidé. Když se to napíše, možná to zni dobře. Ale já bych to asi nezvládl. Snažíte se úsměvem překrýt cokoliv.

V létě jsem byl poprvé v USA na dva měsíce a přidám také svůj názor.

Primárně jsem se pohyboval v Illinois kolem Chicaga. A tam se mi tedy vůbec nelíbilo. Hrozně moc Čechů, Slováků a hlavně Poláků. Ale hlavně těch „odpadlíků“ ze spodku společnosti, kteří nikdy nic neodkázali, ale kritizovat umí nejlépe (čest výjimkám) živících se nejčastěji na stavbách.

Když jsme ale jeli autem na západ (Kalifornie), tak to je úplně něco jiného. Úplně jiná struktura společnosti než v Illionois, které je obecně považované za cílové místo pro mnoho středo-východních Evropanů.

Kromě toho How are you, které mě také ze začátku dost šokovalo, proč se mě všichni ptají, jak se mám, mě zaujalo ještě mnoho dalších věcí. Například to cestování autem, kde jsou úplně jiná pravidla než v Evropě, viz odbočování vpravo na červenou (kromě No turn on red), zelená hned po červené bez oranžové, úplně jiné uspořádání světel na semaforech, které jsem doteď na některých složitějších křižovatkách nepochopil, semafory až za křižovatkou (což mi ze začátku dělalo hrozný problém, ale pak mi to přišlo hrozně praktické, protože z prvního místa křižovatky si nemusím vykroutit krk při hlídání semaforu), STOP ze všech směrů křižovatky se stylem FIFO (first-in-first-out) a střídáním směrů (z toho jsem měl ze začátku hrozné obavy, ale nakonec úplně v pohodě, ono se to vždycky nějak udělá :)), předjíždění ze všech směrů na dálnici, což mi opět ze začátku přišlo jako hrozný zmatek, ale později mi to opět přišlo velmi praktické, když nemusím řešit pruh, ve kterém jedu, ale prostě si někde jedu, nebo třeba tolerance policie k překračování rychlosti (v IL, nevím jak je to jinde), kdy prý nechávají 10-15 MPH nad limit, což mi přijde šíleně hodně, ale také celkový no stress, obrovské kamiony ženoucí se po highway 80 MPH, kde pro ně platí 60, což mi na tak velkou (nesrovnatelně větší než v Evropě) jízdní soupravu přijde opět jako hrozně moc apod. :)

Dál co se mi líbilo jsou lidi. Všichni vždycky hrozně milí, usměvaví, upovídaní. Tady když přijdu do obchodu, tak mám občas pocit, že jsem tam nežádoucí. Vražedné pohledy obsluhy nejdou nepřehlédnout. V Americe když jsem přišel do obchodu, tak obsluha hned pozdraví, zeptá se mně, jestli mi může s něčím pomoct, klidně si tam pak se mnou povídá o všem možném, prostě hrozně přátelské prostředí. A i běžní lidi jsou takoví, ve frontě v Subway (mimochodem nejlepší fast food v Americe, mnohem lepší než v ČR) se s námi jen tak začal bavit velmi příjemný pán stojící před námi. Lidi tam (na západě) prostě byli hrozně super. Poradí, pomůžou, nedělají z tebe blbce. Je jednou za celou dobu jsem narazil na nepříjemnou obsluhu, a to řidiče MHD v Las Vegas (které mimochodem bylo naprosto neuvěřitelné, jak jiný svět), když jsme v noci jeli z Fremont St na fontánu k hotelu Bellagio.

Co se týče kouření, tak mi přišlo, že Američanů kouří mnohem méně než lidí v ČR. Většinou když jsme potkali někoho kouřit, tak to nebyl Američan. Celkově tam kouřilo ale mnohem méně lidí než tady v ČR, kde se cigaretový smrad žene ze všech stran a lidé tady snad mají pořád pocit, že kouření je IN.

Na druhou stranu ale třeba v Kalifornii je úplně jiná úroveň než jinde. Třeba střed USA (Utah, Nevada, Nebraska, Iowa, ...) jsou úplné pustiny, kde není ani signál ani nic jiného. Měli jsme internet od T-Mobile a mezi Illinois a Salt Lake City jsme byli v podstatě celou dobu úplně bez signálu. Nelíbí se mi taky, že velká města v podstatě vždy mají krásné centrum (Downtown), ale jak člověk vyleze z centra, tak je to jak východní Slovensko (hnus, odpad, pofidérní existence všemožných národností, ...), přitom je to pořád součást toho města.

Celkově je ale USA úplně jiný svět než Evropa a kdo tam nebyl, ten si to jen těžko dokáže představit nebo pochopit. To prostě člověk musí zažít na vlastní kůži :)