Hlavní navigace

Autorská práva

9. 6. 2011 0:00 Jakub Vrána

V České republice je legální učinit si kopii autorského díla (třeba filmu, hudby, knihy) pro svou potřebu. Vztahuje se to třeba na pořady z televize nahrávané na video nebo na písničky z rádia nahrávané na CD. Člověk ale nemusí pátrat po původu autorských děl, takže stejně tak v pořádku je stáhnout si třeba DVD-rip z RapidShare.

A vzhledem k výpalnému vybíranému OSA a dalšími organizacemi mi tento způsob získávání autorských děl přijde v pořádku i z morálního hlediska. Těmto organizacím jde totiž poplatek z každého prodaného CD-R, harddisku, flash paměti a snad i kopírek právě za to, že je můžete použít ke kopírování autorských děl. Tento poplatek tedy platíme například i za kartu ve vlastním foťáku, na kterou si ukládáme výhradně své fotky.

Důležité je chápat, že toto pojetí se nevztahuje na software (k jeho užití musíte mít licenci, která může být zpoplatněná). Nelegálního jednání se dopouštíte také v případě, kdy autorská díla zveřejňujete (k čemuž dochází třeba při použití torrentů).

V Americe to je ale nejspíš jinak. Zdá se, že kopii si lze udělat pouze ze zakoupeného díla a to ještě jen v případě, že se vydavatel nepokusil vytvoření kopie zabránit (běžné např. u CD nebo DVD). Zajímalo by mě, jestli se to vztahuje např. i na nahrávání pořadů z televize na video – tyto pořady „nevlastním“, takže bych si je správně neměl ani kopírovat. Nastudoval jsem stránku mýtů o autorském právu a několik dalších stránek, ale pochopitelný výklad jsem bohužel nenašel.

Musím říct, že toto pojetí autorského práva mi vyhovuje mnohem lépe – raději budu platit za přístup ke konkrétním autorským dílům, kde se přinejmenším část peněz dostane k jejich autorům, než za média, která třeba ani ke kopii autorského díla nepoužiji a kde dojde k rozdělení na základě hranosti v rádiích a podobných nesmyslných kritérií.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).