Hlavní navigace

Umělá inteligence: budou počítače opravdu myslet?

14. 5. 2009 12:16 (aktualizováno) Michal Černý

Měření intelektuálních sil mezi člověkem a počítačem je již téměř tradiční kratochvílí řady lidí z rozmanitých sociokulturních prostředí. Od druhé poloviny devadesátých let probíhají šachové partie mezi velmistry a počítači. Poslední dekáda ukazuje, že maximálního úspěchu, kterého lze pro člověka dosáhnout u podobných soubojů, je remíza. Skeptici při podobných kláních často argumentují tím, že se nejedná o soupeření mozku lidského a stroje. Počítač pouze pracuje s algoritmem, který mu musel někdo navrhnout a který někdo jiný musel také implementovat. Důmyslnější algoritmus je zárukou toho, že počítač v partii uspěje.

Zde ale narážíme na základní otázky, které musíme zodpovědět. Jaký jest význam slova inteligence a dále pak, zdali je právě šachová partie zcela optimální a uspokojivý způsob testování inteligence a myšlení. S překladem slova inteligence do češtiny (a s ní spojenou definicí) je, podobně jako u celé řady psychologických pojmů, problém. V českém jazyce není významově ekvivalentní slovo. Nejvíce se mu blíží výraz bystrost, tedy schopnost správného úsudku v rozumném čase. Ač tento výraz není zcela přesný, je lepší než poněkud vágní termín moudrost. Inteligenci definuje Stern jako všeobecnou schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky. Dále pak jako schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám.

Dlužíme ještě odpověď na otázku, zda jsou šachy tím pravým kritériem pro měření inteligence. Odpověď má však k jednoznačnosti poměrně daleko. Zatímco jedni označují inteligenci za atomický zdroj sycení lidské činnosti (tzv. g faktor), jiní hovoří o inteligencích lingvistických, matematických, ale také například estetických. Pro první koncepci by byla šachová partie přijatelným testem, pro druhé nikoli.

Dnes je již zřejmé, že počítače jsou schopny řešit matematické problémy, které byly pro jednotlivce příliš obtížné. Vzpomeňme snad jen na několikaměsíční práci desítek žen při výpočtech a numerických řešeních problémů spojených s konstrukcí atomové bomby. Pro dnešní stolní počítače by se jednalo o problém řešitelný během několika minut. Rozvoj výpočetní techniky umožnil řešit fyzikální problémy, které by jinak nemohly být rozuzleny. Právě schopnost počítačů řešit složité matematické modely a simulace byla rozhodujícím impulsem pro rozvoj moderních partií fyziky jako je kvantová elektrodynamika či obecná teorie relativity.

Řehulka poznamenává, že myšlení lidské jest dvoudruhové – konvergentní a divergentní. Konvergentní myšlení představuje běžný způsob řešení matematické úlohy. Postupujeme podle algoritmu až do dosažení cíle. Toto umí počítače daleko lépe než člověk. Divergentní pak je hledání nového přístupu, zanášení chyb a jejich zpětná korekce. Je to ono známé hledání „triku". A nejen to, je to myšlení umělců, filosofů i velkých přírodovědců.

S konvergentním myšlením úzce souvisí kreativita. Důležité je přinášet nové nápady a pohledy, přicházet s novými koncepcemi, publikovat velké množství článků. V šedesátých letech vznikla hesla jako „publikuj, nebo zemři". Ke kreativitě je nějaká inteligence potřeba, ale po dosažení její minimální hladiny (IQ přibližně 120) není jediným a ani rozhodujícím faktorem v oblasti kreativity. Člověk kreativní nemusí být geniální, stejně jako člověk s velmi vysokou inteligencí nemusí být kreativní. Je ale možné říci, že vysoké IQ představuje vyšší schopnost myslet, než mimořádná kreativita? Jistě bychom našli celou řadu dalších oblastí či způsobů myšlení, pro které není možné klást rovnítko mezi slova inteligence a myšlení.

Jistý pan Schrödinger si dlouho v hlavě rozmýšlel princip, podle kterého se řídí mikrosvět. Výsledkem byla známá a po něm pojmenovaná rovnice, která je postulátem popisujícím vlnovou funkci libovolné částice determinující její pohyb, energii i pravděpodobnost detekce. Nelze ji odvodit, ale obstála při všech experimentech. A to je právě to, co počítače nikdy nedokáží. Pohlédnout na svět a porozumět mu; postulovat přírodní zákony či psát básně. Pro nás naštěstí.

Původně se jedná o školní esej na výše uvedené téma.

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).