Problém etických kodexů

Proč jsou globální etické kodexy k ničemu a pokrytecké? A nechybí české současné žurnalistice nějaká uznávaná osobnost?

Šéfredaktor Týdne se nechal slyšet v pořadu Média a svět, že v České republice chybí nějaká instituce či organizace, která by měla nějaký silnější vliv na novináře. Syndikát novinářů je tak spíše organizace teoretická či lobbistická (otázkou je, za co by měla lobbovat), než morální autorita. Ostatně nic novináře nenutí, aby v této organizaci byli členy, na rozdíl od lékařů v ČLK. Osobně nejsem členem syndikátu a ani to nemám v plánu. Proč bych měl být členem nějaké „partaje“? Kdo by se ostatně měl chtít do této organizace hrnout.

Během srpna na Lupě probíhala diskuse nad etickým rozměrem internetu a nad etickou kvalitou kvalitou žurnalistů na internetu. Někdo volal po odnoži syndikátu novinářů i pro ty, co mají před svým titulem e či i. Otázkou je co by mělo internetové svobodomyslné novináře motivovat k tomu, aby se do hypotetického konceptu připojili?

Jistě je možný nějaký „kartel“ mezi vydavateli na internetu, který by deklaroval, že jejich autoři musí být členy. Jsme ale přesvědčen, že by přišli o nemalé množství kvalitních lidí, kteří by nechtěli do žádného spolku, který by určoval etické normy, vstoupit. A tak by se asi otevřel prostor pro nové „liberální“ vydavatelství a asi by mělo šanci na internetu uspět. Tudy tedy cesta zřejmě nepovede.

Problém je v tom, co bylo naznačeno již na začátku. Syndikát není žádnou autoritou a ti co chtějí jako novináři pracovat musí dodržovat vnitřní etické kodexy, které jsou pro ně závazné pro každý článek, pro konkrétní „job“, nikoli pro celkový koncept myšlení. Mám svobodu v tvorbě a sám si vyberu komu ho pošlu na tisk. Co ale dělám a píšu mezi tím je každému jedno (samozřejmě pokud je to v určitých mezích).

Něco jiného by ale mohlo být, kdyby Syndikát v současné chvíli řekl, že například projekt tn.cz je v rozporu s dobrými mravy a začal vytvářet tlak na vyloučení těch lidí, kteří na něm pracují. Pak by možná tito lidé, začali zvažovat svou práci na celém projektu. Tímto krokem by totiž celkové vnímání Syndikátu šlo vzhůru. Navíc veřejnoprávní média ho stále berou poměrně vážně a mobilita pracovní síly zde není malá. Ale zbabělost a malost dává na tyto naděje zapomenout.

Etické kodexy potřebují redakce, ne společnost. A žehrání na nízkou úroveň internetové žurnalistiky je zbytečné. Pokud něco považuji za brak, pak je lépe to nečíst. Žádný komplexní kodex nepomůže , protože jeho vykonavatel je vůči největším skupinám slabý. Tak zůstává zodpovědnost na konkrétních redakcích a to je jednoznačně dobře.