„Autorské právo kdysi představovalo způsob, jak umělci zaručit dostačující příjem. Ponechme stranou otázku, zda tento úkol plnilo dobře – většina umělců neměla ze systému copyrightu nikdy ani halíř. Musíme přiznat, že autorské právo slouží v současném světě zcela odlišnému účelu. Je to nástroj, který využívají korporace v hudebním, vydavatelském, obrazovém a filmovém průmyslu k ovládání svých trhů.“, píše Dr. Prof. Joost Smiers.
Ten je zakládající členem International Network For Cultural Diversity a vyučující politolog na Vysoké škole umělecké v Utrechtu, který se zabývá procesem rozhodování v kulturní sféře, intelektuálním vlastnictvím, autorským právem a kulturní identitou.
svět bez copyrightů je nesmysl. Každý má možnost své dílo (nikoliv jen umělecké) copyrighty nechránit, jenže každé dílo něco stojí. Ať už dělám písničku a nebo třeba auto, tak vždy musí být někdo kdo to vymyslí, kterému musím zaplatit. Musí být další spousta lidí, kteří to vyrobí, kteří najdou nejlepší výrobní postupy, kteří zjistí, že něco nelze udělat atd. a to vše je zdlouhavý proces, který něco stojí. Následně potřebuji investovat spoustu peněz pro vytvoření nějakého jména, uvedení výrobku na trh atd. Když by v této fázi mohl kdokoliv můj výrobek (písničku, knihu, auto ...) vzít, sprostě okopírovat a uvést na trh, pak tento druhý bude mít o 90% nižší náklady, díky tomu může výrobek / CD / knihu nabídnout výrazně levněji, já tak neprodám ani kus a zkrachuji. Důsledek - nikdo nic nevytvoří, svět upadne do sraček. To je svět bez copyrightu, jak si jej představuji já
Pojetí copyrightu v dnešní podobě je díky digitálním technologiím překonané. Je jen otázkou, kudy a kam se může vývoj ubírat. Před pár lety si nebyla hudební nakladatelství ochotna připustit, že jejich obchodní model s audio CD je překonaný. O životaschopnosti alternativ se přesvědčujeme stále: a´t už je to OSS/FS nebo třeba poslední CD Jarka Nohavici... Kapitálové bariéry pro vstup na mediální trh jsou díky digitalizaci stále nižší, to podle mne implikuje i nové obchodní modely.
co teď řeknu, bude trochu zavádějící, tak to tak berte:). ale.
podívejte se do Číny - tam se copyrighty prostě neuznávají, každý si tam zkopíruje co chce (nikdy do Číny nenoste ukázky textílií; do zítřka je tam začnou vyrábět. úplně stejné. 90 procent veškerého prodeje softwaru je ilegální. a přesto tam všichni Googlové, Microsofti, Yahoo investují víc než kamkoli jinam.
Osobně považuji copyright za důležitou a užitečnou "věc", která má svůj význam.
Vadí mi spíše neuvěřitelné zneužívání práva s ním spojeného, a to hlavně v kombinaci s moderním hardwarem. S údivem jsem si prečetl v návodu ke svému telefonu, že jeho užíváním se zavazuji k licenčním podmínkám firmwaru. Mezi ně patří takové perly jako např. seznam zemí kam se nesmí vyvážet nebo že se musím řídit jurisdikcí Spojených států amerických. Takže když si vezmu telefon na dovolenou do zakázané země, dopouštím se trestného činu s nepodmíněným trestem. Napadlo by vás něco takového u pravítka nebo tužky?
Připadá mi pak licenční smlouva jako druh zákona, který vám někdo nenápadně vnutí v rámci předmětu běžné potřeby a jeho vymáhání má pojištěno trestním právem.
Řešením by bylo zákonem posílit práva spotřebitele, např. specifikací některých druhů software jako produkt a tím ho dostat na úroveň běžného fyzického zboží.
