Hlavní navigace

Pozor na statistiku

3. 11. 2009 23:14 (aktualizováno) Tomáš Kapler

Statistické vědecké výzkumy, výzkumy trhu a veřejného mínění mě velice baví a to hned ze tří důvodů. V prvé řadě je to matematika, můj oblíbený obor, navíc matematika věcí, které si lze představit, ne nějaká imaginární iracionální. Zadruhé jsou tyto výzkumy zajímavou sondou do psychologie, je pro mě zajímavé sledovat názory a preference jiných lidí a ještě více jejich rozdíly podle např. pohlaví, věku, majetnosti atp. No a zatřetí je úžasné sledovat, jak jsou často naprosto mylně interpretovány výstupy (ať už z tuposti autora, redaktora který je přejímá a nebo z marketingového záměru).

Krásným příkladem toho třetího důvodu je článek „Nejhorší řidiči jezdí v Audi a BMW, ukázala statistika“ na serveru Novinky.cz. Nevím, kdo data interpretoval, zda-li Novinky, nebo už ČSOB Pojišťovna, ze které data pochází, každopádně pointa je, zmíněná statistika nic takového neukázala.

Článek čerpá z následujícího grafu z údajů pojišťovny, a z vyjádření mluvčího „Zhruba každý třetí vůz Audi z těch, které kdy ČSOB Pojišťovna havarijně pojistila, měl během jednoho roku dopravní nehodu. Vozy automobilky se čtyřmi kruhy ve znaku tak suverénně kralují žebříčku nejčastěji havarovaných aut.“

Lze ovšem tyto údaje opravdu interpretovat tak, že „Nejhorší řidiči jezdí v Audi a BMW“? Obávám se, že o tomto lze s úspěchem pochybovat.

Předně statistika vůbec nebere v úvahu počty ujetých kilometrů. Je horší řidič ten, který bourá 1 za 3 roky a ročně ujede 100 000 kilometrů, nebo ten, který bourá 1 za 20 let, ale ročně ujede jen 1 000 kilometrů? Znám desítky řidičů Fabií (5 % nehodovost), kteří auto používají jen o svátcích, nebo jen pro dopravu do/z práce, ale žádného takového řidiče u Audi a BMW. Tato auta si kupují bohatší lidé, kteří jezdí mnohem častěji a mnohem delší trasy a kteří více dbají na pohodlí.

Zadruhé mají všechny pojišťovny nějakou spoluúčast, většinou 5 nebo 10 tisíc Kč. U Škodovky je tato spoluúčast občas víc, než kolik je zůstatková cena vozidla, zatímco u průměrného Audi či BMW je to třeba cena uraženého zrcátka. Jinými slovy – zatímco majitelům Audi a BMW se vyplatí nahlásit téměř každá nehoda, u Škodovek se naprostá většina nehod (taková ta ťuknutí s proraženým blatníkem atp.) hlásit vůbec nevyplatí.

Další roli může hrát i vlastnictví vozidla – Audi a BMW budou mnohem častěji ve firemním vlastnictví a případně brané formou leasingu a zde je opět výrazně větší pravděpodobnost, že bude taková havárie hlášena, a to i když je třeba malého rozsahu.

Dále statistika už vůbec nevypovídá o tomto citátu z článku „lidé za volantem automobilů Audi, BMW, Alfa Romeo, Škoda Superb či Mercedesů patří podle statistiky na silnicích k těm nejnebezpečnějším“. Míra nebezpečí určitě není procento nehod, ale spíše kombinace procenta a závažnosti nehod.

Podle statistik Ministerstva Vnitra je ohromná korelace mezi stářím vozidla a závažností nehod (4× větší závažnost/úmrtnost u vozů starších 10 let oproti těm mladším 4 let) a protože naprostá většina v Česku provozovaných škodovek je starších 10 let (vyjma Superbů a Oktávek, které mají v statistice ČSOB vlastní kolonky), tak ani nemusí platit, že by měli mít např. vlastníci Škodovek nižší pojistné. Podle údajů MV jsou právě naopak logicky nehody dražších aut ty nejbezpečnější.

A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Podobné chyby má téměř každá v novinách prezentovaná statistika, občas není jasné, jestli je tupý novinář, nebo ten, kdo výzkum prováděl. Vypracovat výzkum, aby měl vypovídající hodnotu na otázku, na kterou chcete znát odpověď vůbec nemusí být snadné a může to mít dalekosáhlé následky.

Kdyby např. tento výzkum dělala ČSOB s cílem zjistit, jak má kalkulovat svá pojištění a nevzala v úvahu jiné údaje, mohla by dospět k cenám, které je buď diskvalifikují na trhu nebo naopak nebudou odpovídat nákladům (ČSOB ovšem není vůbec hloupá, takže má jistě kalkulaci uvedenou správně).

Samostatnou kapitolou je pak známé Cui bono, čili „V čí prospěch“ byl výzkum prováděn a nebo zveřejněn. Např. je klidně možné, že výsledky byly takto špatně interpretovány už ČSOB v jejich komunikaci vůči médiím, protože takováto mylná interpretace znamená bulvárnost článku a tedy jeho vyšší čtenost a tedy i lepší propagaci ČSOB, kvůli které byl tento výzkum vůbec zveřejněn.

Cui bono je vůbec tím prvním a nejdůležitějším, čím by se měl každý, kdo chce porozumět výsledkům jakéhokoliv výzkumu zaobírat. Protože když byl nějaký výzkum zveřejněný Společností X, je jasné, že v něm Společnost X bude nejlepší, i kdyby tomu tak nebylo. Prostě proto, že kdyby takový výsledek nebyl, tak by jej Společnost X neuveřejnila a tak klidně může být 10 výzkumů s opačným vyzněním, ale ona si vybere právě ten jeden. Tohoto hodně zneužívají např. rasisti, když se ohánějí nějakým výzkumem o rozdílnosti pohlaví prováděným v roce 1908 a zamlčují výsledky sta jiných výzkumů.

Jsou-li výzkumy přímo prováděny na zakázku, pak Cui bono determinuje často i způsob, jakým jsou výzkumy prováděny. Krásným příkladem je jogurtový nápoj Actimel, jehož reklamy byly nyní v Británii zakázány, protože se ukázalo, že všechny výzkumy, které společnost Danone prováděla, nijak nevypovídají o prospěšnosti nápoje, jak je pak Danone prezentovala (mimochodem český produktový web jejich jogurtů Activia, jež se prezentuje stejnými výzkumy, má v titulku Activia – vědecky ověřeno).

P.S.: Protože Cui bono může hrát roli i u antireakcí na výzkumy tak jeden dovětek: autor příspěvku s žádnou zmíněnou společností nepracuje, ani s žádným jejich konkurentem, nevlastní žádné auto, Actimel občas pije, protože mu chutná a jogurt má nejraději domácí.

Sdílet