Hlavní navigace

Proč pomohl “Korejský Indoš” rozhýbat broadband v zemi?

24. 7. 2007 10:38 | Viktor Hollmann

Myslím, že čtenářům Lupy není nutné tento projekt představovat. Nechci se pouštět do jeho hodnocení (to už udělali jiní), spíš chci srovnat český Indoš s tím, jak podobný projekt probíhal v Koreji.

Na první pohled mají obě země v telekomunikacích dost společného. Telekomunikace jsou liberalizovány v obou zemích, máme také tři mobilní operátory, mobilní datové služby jsou (ve srovnání s jinými zeměmi) velmi intenzivně. Rozdíly mezi oběma zeměmi se pokusím popsat na příkladu, jak obě země zaváděly internet do škol (více informací o českém Indoši hledejte např. v archívu Lupy).

To, že se Korea zaměří na telekomunikace, se vláda rozhodla ještě za presidenta Park Chung-hee koncem 70. let 20. století. Díky tomu a díky řízené liberalizaci korejského telekomunikačního trhu (kdy stát vhodným nastavením pravidel umožnil, aby Korean Telecomu vyrostlo několik technologicky a finančně silných konkurentů) koncem 90. let korejská i česká vláda chtěly podpořit informatiku na školách a hledaly způsob, jak toho docílit. Česká i korejská vláda zvolila jinou cestu.

Česká vláda vycházela z toho, co nabízí trh a vyhlásila (tedy ne přímo vláda, ale MŠMT se souhlasem vlády) jedno výběrové řízení na všechno, od klávesnic přes servery až po telekomunikační služby. V tendru zůstal jen jediný uchazeč, který svoji pozici náležitě využil, takže ještě v roce 2004 byly všechny školy připojeny rychlostí 64 kbps.

Korejská vláda se naopak rozhodla poptávat (tehdy) nejmodernější služby a oznámila, že vyhlásí výběrové řízení na širokopásmové připojení (tedy 256 kbps a výš) k internetu pomocí ADSL. Poptávala plošné připojení pro všechny školy standardními službami (tedy žádná extra VPN jako Indoš), podmínkou bylo to, že i v budoucnu výsledná cena „za linku“ bude vždy nižší, než cena za srovnatelnou službu pro ostatní zákazníky operátora. Operátoři tak dostali dost času na vybudování silné infrastruktury – tu přitom budovali s jistotou celkového objemu požadovaných služeb. Své business cases tak mohli opřít o velmi přesná data (rozhodně přesnější, než jaká byla k dispozici např. u portálů Quick a Juice). Operátoři tak nabídli připojení drtivé většiny škol, pro zbytek postavil infrastrukturu stát a bylo jen otázkou času, kdy i tuto (státem vybudovanou) infrastrukturu odkoupí operátoři – o to se korejská vláda „postarala“ jinak

Není divu, že při nástup technologie FTTH probíhal v Koreji „přes kopírák“.


Shrnutí
Korejská vláda totiž přesně věděla, co chce a nespokojila se s tím, co jí zrovna operátoři chtěli prodat. Byla si taky vědoma, o jak náročnou akci jde a podle toho nastavila podmínky. Ale ze všeho nejdříve se postarala (vhodným nastavením trhu) o to, aby na trhu působilo několik důstojných konkurentů místního imcumbenta. A právě k takovému stavu máme zatím bohužel docela daleko.