Sotva jsem dnes otevřel oči, ještě v polospánku velice brzy ráno (rozuměj mezi devátou a desátou), tak to začalo. Žena na mě řve, že „jsem prase“ a že „si sjíždím to svoje zku*vený péčko“, „že jsem z té Veroniky úplně hotovej“ a tak dále. Protože jsem se od počítače odvalil po půlnoci, neboť jsem dokončoval práci na jednom důležitém projektu, nebyl jsem schopen hbitě reagovat. Zmohl jsem se na vyčerpávající a udivené „co?“ a dál poslouchal, cože jsem to vlastně dělal a na co jsem si nemohl vzpom
