Státní informační politika ve vzdělávání má neuvěřitelné vedlejší efekty díky nekvalifikovaným úředníkům, jednoho po jmenování Topolánkovy vlády naštěstí ihned vyhozeného, Radka Macu, budou učitelé proklínat ještě dlouho.
V SIPVZ se realizují školní projekty, které mají jako výstup většinou online výukové objekty. Metadata pak tyto objekty popisují (kdo by neznal tag meta), ale Radek Maca se projevil jako odborník, požaduje po tvůrcích, aby metadata nadatlovali pomocí primitivního formuláře na webu is.e-gram.cz a poté je vytiskli a poslali na ministerstvo školství nejlépe poštou ;-) Podrobnosti naleznete v článku Metadatový kostlivec ze skříně SIPVZ.
Dublin Core je soubor metadatových prvků, jehož záměrem je usnadnit vyhledávání elektronických zdrojů. Původně byl vytvořen jako popis zdrojů na WWW sestavený přímo autorem, postupně ale zaujal instituce zabývající se formálním zpracováním zdrojů, jako jsou muzea, knihovny, vládní agentury a komerční organizace.
Pokud je zamerem DC usnadnit vyhledavani elektronicky zdroju, proc je tam sakra (i) popis fyzickych objektu, udalosti, sluzeb nebo sbirek? :-) Ostatne odkaz na muzea a knihovny na Vami uvadene strance je myslim skoro vserikajici. Ctete vic nez prvni vetu.
Odkazoval jste na wikipedii, tak si prectete alespon text o DC z anglicky wikipedie.
Nevím čemu stále oponujete? DC asi skutečně původně vznikl před více než deseti lety jako standard pro popis digitálních zdrojů v době, kdy použití WWW v akademické sféře prudce expandovalo. A použití pro popis i nedigitálních zdrojů snad není nic proti ničemu, protože tento popis bude s vysokou pravděpodobností již digitální. A standardizované popisy slouží IMHO především k počítačovému vyhledávání zdrojů z digitálních dat, nebo ne? Fyzický objekt, událost atd. jsou nyní v řízeném slovníku pro prvek Type, vylučuje to snad něco z výše uvedeného? Vylučuje to, že DC bylo původně především pro digitální zdroje respektive WWW, kterých už tenkrát bylo početně nejvíce?
První seminář Dublin Core se uskutečnil v březnu 1995. Jeho hlavním výsledkem byl základní soubor prvků, které byly po dohodě celé pracovní skupiny vybrány jako vhodný základ pro popis elektronických zdrojů. Úvodní seminář se zaměřil na popis sémantiky určené přímo problematice vyhledávání elektronických dokumentů.
O rok později, v dubnu 1996, se uskutečnil druhý seminář ve Warwicku v Anglii. Přiblížil dohodu mezinárodní komunitě, uvedl problém syntaxe a začal s určováním sémantiky v syntaxi zpracovatelné pro Webovské aplikace. Zakomponovat metadata do HTML nebylo nikdy jediným cílem popisu Dublin Core, ale odborníci usoudili, že podpora tohto mechanismu je základem pro jeho rychlé zavedení a tato strategie vyústila do široké řady pilotních projektů v mnohých oborech.
Na tomto setkání byl položen konceptuální základ architektury metadat, takzvaný Warwick Framework. Tento rámec se stal spolu s Meta Content Framework jádrem pro vytvoření Resource Description Framework (RDF). RDF slibuje poskytovat flexibilní syntaktický základ pro webovská metadata včetně různých k metadatům přidružených modelů, které sahají mimo rámec zavedených popisních metadat.
Třetí seminář (září 1996 v Dublinu, Ohio, USA), kterého se účastnili zejména experti na grafické formáty, rozšířil cílovou řadu zdrojů o grafické formáty. Specialisté se shodli, že ačkoliv textové a grafické (vizuální) zdroje jsou v mnoha směrech rozdílné, kategorie podle kterých se seskupují a popisují se až tak neliší. Několik prvků popisu Dublin Core prošlo v tomto období revizí a k původním třinácti byly přidány další dva.
ČLÁNKY DO MAILU