Před pár dny byla vydána finální verze Opery 12. Jednou z novinek která „dvanáctka“ přináší je také existence nativní 64-bitové verze. V současné době, kdy je 4 GB operační paměti u (nejen) nových počítačů takřka standardem lze předpokládat že podíl 64-bitových systémů (Windows 7 popř. Vista) je významný, troufám si říci že převládající. Pokud tedy máte 64-bitové Windows, lze jen doporučit používat 64-bitovou verzi nové Opery.
Ale pozor, stávajícím uživatelům Opery 11.64 byla nabídnuta automatická aktualizace na verzi 12, avšak i na 64-bitových Windows se Opera takto zaktualizuje na 32-bitovou „dvanáctku“. Je tedy třeba odinstalovat Operu ze systému a ručně stáhnout instalátor 64-bitové verze.
Ale opět pozor, když přejdete na webové stránky Opery (www.opera.com) je nabídnuto stažení dvanáctky – ale opět v 32-bitové verzi bez ohledu na verzi Windows – buď přímo na hlavní stránce nebo volbou z horní nabídky „Browsers – Download Opera“. 64-bitovou verzi získáte volbou „Browsers – Opera pro Windows, Mac a Linux“, na stránce která se otevře kliknout vpravo nahoře na odkaz „Download“ a na odkaz „More options“ (nad tlačítkem pro rychlé stažení). Pak už jen stačí vybrat instalátor (pro nás Čechy „International“ obsahující také češtinu) a archtekturu 64-bitovou.
Pak už jen stáhnout instalační soubor a máte 64-bitovou Operu:-)
Proč bych měl chtít 64 bitovou operu? 64 bitová aplikace má smysl jen tehdy, když
- využije opravdu víc než 4GB
- požaduje rychlou odezvu od OS (převod volání mezi 32 a 64 bity totiž něco stojí)
Mohu argumentovat také tím, že počítače jsou rychlé, takže mi nějaké zdržení na mezi úrovni nevadí a raději ušetřím paměť (64 bitové aplikace jsou žravější. zruba tak 1.5x - 2x)
Jsem nezávislý vývojář software a také lektor a konzultant v oblasti vývoje software.
Také jsem autorem knih o programování.