„Kauza cookies“, aneb vysvětlení pro opravdu nechápavé

Vždycky jsem si myslel, že „IT národ“ je tou inteligentnější částí společnosti. Přecijen vystudovat FEL a denodenně se hrabat v kódu už z podstaty věci vyžaduje více mentální kapacity, než prochrápat tři roky na zdrávce a pak až do důchodu sedět za přepážkou na poště. „Kauza cookies“ mi však tuhle teorii vyvrátila. Jsme úplně stejně debilní stádo, jako zbytek společnosti.

Když dneska projdete český web, není stránka, na které byste nenarazili na prefabrikovanou hlášku, nutící vás kliknout na žlutý buttonek „GOT IT“ uprostřed poněkud toporně zpracované lišty. Nutno podotknout, že tomuto cookie fanatismu propadli zejména majitelé menších webíků. Maminy na mateřské, přivydělávající si prodejem ručně pletených šál, fanoušci Dynama Horní Dolní, kteří si z Wordpressu upatlali svoji verzi SkySports, muzikanti okresního formátu, zpívající na svatbách do omrzení falešné „Když si báječnou ženskou…“ a zejména všichni venkovští „ajťáci“, kteří jim jejich zoufalé internetové pokusy pod doménami čtvrtého a vyššího řádu spravují.

Zejména oni pocítili touhu ukázat světu, že drží prst na tepu doby a že nejsou o nic horší, než kindermanažeři ze všech těch světáckých startupů, o kterých denodenně čtou na Lupě a v jejichž skvěle vyžehleném saku by jinak stáli před skupinkou investorů oni, nemít ženu, dítě a dvouciferné IQ.

Až potud jde o internetový kolorit, který zná dobře každý, kdo pracuje v oboru a jen tu a tam se vrací do svého rodiště oblažit zemité venkovany otravnou přítomností pražského hejska, ze kterého první faktura za pětadvacet udělala vládce Prahy.

Nebejt toho maléru… Chytla mě drezína, koleno je v čudu, ale tady to funguje! Ještě byste mě v Bartolomějský rádi koupili… 

Výčepní lihovina

Uprostřed všech zasvěcených diskuzí o tom, jak nás zlá EU hnusně utlačuje, když nám nechce povolit křivou mrkev, pomazánkové máslo a výčepní lihovinu a naopak nám nutí lišty, které devalvují web, jsem se až doposud utěšoval, že demence tohoto formátu nepřekročila práh kolbiště, na kterém o co největší čísla v OLA bojují skuteční profesionálové. Že kamarádi ve velkých korporátech tomuto šílenství ještě nepodlehli. Nicméně jsem se mýlil, cookie šílenství už zasáhlo i kruhy, které by proti němu měly být imunní. Promiň, Davide.

Proto pro všechny, kteří tenhle slint budou číst krátké shrnutí, oč jde, kdy byste o liště měli uvažovat a kdy místo toho můžete klidně popatnácté přestylovat pravý sloupec. Čtěte pozorně a čtěte to celé.

Pravda č. 1: V celé věci nejde o EU, ale o Google. Směrnice, která reguluje nakládání s osobními údaji, je platná už třináct let a novelizována byla naposledy před šesti. Celou tu dobu platí a celou tu dobu po vás nikdo nešel, pokud jste cookie používali. A nepůjde po vás nikdo ani nadále.

Pravda č. 2: Evropská unie s velkými americkými technologickými firmami žije léta v jisté symbióze, která však byla výrazně narušena po útěku Edwarda Snowdena z USA a zjištění, že Google, Facebook i ostaní velcí provozovatelé internetových služeb sbírají o občanech členských států Evropské unie informace, které by sbírat neměli. A co hůř, že je přes některé státní agentury předávají americké vládě, která je pak předává vybraným americkým korporacím, aby ulehčila jejich boj s evropskou konkurencí. Nejznámější je Kauza Boeing.

Pravda č. 3: Celé tohle šílenství zapříčinila jedna věta v nových podmínkách Google, která provozovatele internetových služeb zavazuje „vynaložit obchodně přiměřené úsilí k zajištění toho, aby byl koncový uživatel jasně a úplně informován o a souhlasil s ukládáním a používáním souborů cookie“. Nikde ani slovo o nějaké liště a rizika jen velmi, velmi mlhavá.

Pravda č. 4: V Evropském parlamentu bylo před časem slyšení o ochraně osobních údajů Evropanů vůči americkým firmám a z úst jednoho z poslanců na něm zaznělo, že tato akce je jenom trucpodnik Google, který má uživatelé, neznalé problematiky, poštvat proti autorům směrnice a tedy umožnit Google nadále sbírat informace jak chce a předávat je komu chce. Ano, takhle se dělá velká politika.

Pravda č. 5: Jediné, o co můžete (velmi teoreticky) přijít, je možnost používat služby Google pro webmastery, tedy zejména Google Analytics a Google AdSense/AdWords. Ovšem na web vůbec nemusíte nasazovat otravnou lištu, jde jen o to, jak si vyložíte „obchodně přiměřené úsilí“. Takovým přiměřeným úsilím může být i jednoduchá úprava textu vašich všeobecných obchodních podmínek.

Závěrem

Pokud jste provozovatel nějakého malého webíku, upřímně vám radím, klidně se na celou věc s cookies vykašlete. Nasazením prefabrikované lišty, kterých se na internetu objevilo nepočítaně, akorát naserete svoje uživatele. Pokud chcete vykřičet do světa, že jste velký IT guru, lištou na webu se vám to nepodaří. Kdo tomu nerozumí, tomu je to fuk a kdo tomu rozumí, tomu bude na první pohled jasné, že o problematice víte prd a jen jste součástí nemyslícího stáda.

Boj o osobní údaje je v České republice tvrdší, než kdekoli jinde v Evropě a velcí provozovatelé mají tuto problematiku zpravidla dobře zmáknutou. Dejte si tu práci a projděte si pár nejnavštěvovanějších českých webů, které používají AdSense nebo se u nich dá předpokládat, že používají alespoň Google Analytics.

Vidíte někde lištu?

Co vidíš? Kuře!. … tak vidíš.