Je vám jedno, co hrají vaše děti?

Každému dítěti chutná nejlépe zakázané ovoce, pokud napíšete, že je hra špatná, protože v ní tečou potoky krve, bude chtít právě ji.

Navíc co když se někdo z špatně vyspí a bude pranýřovat hru, která je ve své podstatě úplně neškodná?

Nikdo z nás nemá patent na absolutní pravdu, názory nás všech jsou vždy jen subjektivním vyjádřením postojů k daným tématům.

Když jsem chodil na střední školu, byl tam spolužák, kterého když někdo kritizoval, tak mu vždy řekl: "Jsi Bůh, že mě chceš soudit?", čímž nám všem vždy naprosto spolehlivě "zavřel ústa". Já se ptám: "Kdo jste Vy, že nám říkáte, co je a není dobré pro naše děti?"

Očekávám jak článek tak diskusi naplněnou tatínky, kteří si svorně zaklejí, jak je pro jejich malé ratolesti nevhodné herní násilí, krev atd... A přitom tady úplně chybí pohled nějakého dítěte, které by řeklo svůj názor, jak to vidí ono, jaký v tom vidí přínos a naopak, co mu to vzalo.
Já dítě už tak úplně nejsem, ale když v roce 1999 vyšel Unreal tournament (UT99), bylo mi cca 11 let, a tak si myslím, že to dokážu popsat i z té druhé strany.

UT99, tedy hru, kde hlavním a jediným cílem je zabít a kde umře průměrně tak 10 lidí za minutu, od té doby hraju v podstatě až do dnes. A tímto děkuji svým rodičům, kteří mi tuto aktivitu nikdy nezakázali.

Co mi to dalo?
Naučil jsem se pracovat s multimediálními nástroji - střih videa, úprava zvuku - abych mohl ze svých nejlepších zápasů hezké videjko. Naučil jsem se HTML a CSS, abych mohl vytvořit herní stránky pro fanoušky. Naučil jsem se provozovat a spravovat herní server. Mám v plánu se lépe naučit programovat, abych mohl tvořit nové mody do hry.
Celkově ta hra byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se začal zajímat o IT.

Co mi to vzalo?
Hraní samotné mi vzalo průměrně tak 3 hodiny týdně. Byl jsem vždycky veden k tomu, abych s vážil svého času a snažil se jej nějak hodnotně využít, proto jsem se vždy snažil sám hlídat, jestli už náhodou u té hry netrávím příliš mnoho času.
Dále, pod mou dlaní umřelo za tu celou dobu hrubým odhadem možná už milion lidí. Ale nepřipadám si, že by to ze mě za ta léta vychovalo agresivního spratka. Naopak - naprosto mě drásá sem psát slova "umřelo" a "lidé". V té hře totiž házím barevné kuličky na pohybující se obrázky. Ano, tak to opravdu chápu já. Něco jako klasická videohra Duck Hunt, akorát s řádově více možnostmi. V reálném životě mám problém ublížit mravenci.

To vše jsem sem sepsal proto, aby až bude některý rodič přemýšlet nad svým dítětem, tak aby si uvědomil, že tím, že krvelačnou střílečku nahradí FIFA fotbalem, nic nezachrání. Synáček holt svůj život propaří u něčeho jiného. Podle mě je spíše důležité věnovat se tomu dítěti, nabízet mu alternativy pro jeho volný čas a hlavně jej naučit zodpovědnosti sám za sebe.

Nezodpovědné dítě se totiž může vyhnout (podle jeho tatínka nevhodným) agresivním počítačovým hrám, ale velmi snadno skončí v nějaké jiné "žumpě".

Nechápu, ale rád se nechám nachytřit...

Ze spousty nesmyslného balastu, který se ve Vašem příspěvku, pane Petře, nachází, si dovolím zareagovat na jedinou rozumnou větu - "nějaké ratingy her jsou samozřejmě nesmysl".

Realita je "samozřejmě" jiná. Cituji z výzkumu, provedeného v ČR v roce 2011 s účastí 1200 respondentů. Téma - "Hry by měly být povinně označovány údajem o věkové přístupnosti".
Odpovědi - na škále 1-5, kdy 1 je "rozhodně souhlasím" a 5 "rozhodně nesouhlasím:

1 - 80%
2 - 8%
3 - 8%
4 - 1%
5 - 3%

Ke statistikám - výzkum z Vámi zmiňovaného USA:
- 10% dětí hraje „digihry“ - 0:59 denně
- 12% dětí hraje na telefonech/ta­bletech 0:30 denně
- 17% dětí hraje na počítačích – 0:57 denně
- 17% dětí hraje na konzolích – 1:15 denně

Dovoluji si tvrdit, že jde o dost vysoká čísla, nadto statistiky AHP (zpráva ke stažení na jejich webu) potvrzují, že rodiče chtějí mít dohled nad tím, co hrají jejich děti a zároveň uznávají vzdělávací potenciál her.

V tom případě Vám držím palec. :-)

To si tvrdit nedovolím, resp. nějaký názor na to mám, ale nemám jej podložen relevantním výzkumem.

Obecně jsem se tou zmínkou o nejprodávanějších hrách spíš snažil naznačit, že jsou to hry, u kterých se dá očekávat, že mají největší marketingovou podporu, čili jsou dětem nejvíc na očích.

"Rodiče chtějí", systém tu je, v tom máte pravdu. Je třeba ale dodat, že systém PEGI rodiče neznají, to číslo se tu někde kolem povaluje, nepamatuju si ho z hlavy, ale myslím, že to bylo 78%. Tolik lidí PEGI nezná.

Čemuž se nelze divit, protože PEGI je mezinárodní hodnocení a vyjma AHP ho u nás nikdo nepropaguje. Existence mnohem podrobnějšího hodnocení národního, propagovaného a zasahujícího konkrétní trh, bude mít logicky dopad mnohem větší.

Jinak rozšíření toho nového hodnocení je jistě jen v rukou scia, v tom s Vámi souhlasím.

Pár informací k citovanému průzkumu:
Výzkum realizovaný společností Factum Invenio probíhal metodou telefonického dotazování s podporou počítače (CATI). V rámci výzkumu bylo osloveno 1.002 respondentů vybraných kvótním výběrem. Strukturou tento vzorek odpovídá struktuře populace České republiky starší 15 let. Sběr dat probíhal v dubnu 2011.
Téma, ke kterému se respondenti vyjadřovali, bylo toto: "Hry by měly být povinně označovány údajem o věkové přístupnosti", odpovědi byly na škále 1 - 5.

Přestože lidé souhlasí s uváděním těchto údajů u her, ve stejném průzkumu se přiznali, že hodnocení PEGI neznají. To je jedna ze základních věcí, které chce Scio změnit - informovat o tom, že tady to hodnocení je a že ho lze využít.

Btw tu Vaši grafomanii jsem promazal, protože nemá s tématem článku nic společného. Budu tak činit i nadále.

Ahoj, Petře, díky za komentář, máš se? Musíme někdy skáknout na oběd :)

Samozřejmě nechceme změnit běh světa, nebo otočit kolo dějin. Ale vzhledem k tomu, že se Scio paralelním vzděláváním intenzivně zabývá už nějakou dobu a věří, že vlna zájmu o něj dorazí ze zahraničí časem i k nám, myslíme si, že je dobré na to připravovat ty, kterých se to týká, tedy především rodiče. JakouHru.cz je takový nesmělý krůček, máme s ním ale velké plány.

S tím přezkumem vzdělávacích systémů naprosto souhlasím, vlastně totéž se snažíme prosadit i u nás, kolikrát se jen na téma aktualizace vzdělávacího procesu vyjadřoval ředitel scia Ondřej Šteffl, naposledy před pár dny na blogu na Aktuálně.cz.

Snad k našim hodnocením nebudeš příliš příkrý, až je začneme zveřejňovat, "tvůj" World of Warcraft vyšel z hodnocení poměrně slušně :)

Budeme recenzovat hry Princezna a žabák a Na vlásku, obě podobné tomu, co píšete a mají u nás hodnocení věkové vhodnosti 7-12, resp. 3+ :)

Hlavně to chce lépe číst: "spustí na konci roku". Co je na tom k nepochopení? :) Že jsme odemkli doménu, aby uživatelé, kteří budou mít zájem, viděli, jak na tom projektu pracujeme, je jen bonus, že bude projekt spuštěn a prezentován až na konci roku, to stále platí.

Souhlasím. Recenze bude obsahovat položku "O čem by rodiče s dětmi měli mluvit", ve které chceme dát rodičům téma k hovoru s dítětem ve vztahu k dané počítačové hře.

Příklad, Mass Effect: "Rodiče mohou s dětmi mluvit o chování hlavního hrdiny. Často hra nabízí možnost ulehčit si práci tím, že budou trpět lidé. Co v takové situaci dělat? Je lepší bojovat tvrdě za správnou věc, nebo se zachovávat jako sobec? Komplikované vztahy mezi hrdiny mohou být také dobrým tématem k rozhovoru. Každý chce něco jiného, je potřeba dělat kompromisy, umět vycházet s okolím."

Jinak máte pravdu, to opravdu konečné hodnocení bude jen a jen na rodičích, my jim jen usnadníme cestu, dáme vodítko.

Scio neni ani zrizovano ani financovano statem, je to uplne normalni firma, ktera si na svuj provoz vydelava vedeckou cinnosti v oblasti vzdelani.

Jinak ano, vse je samozrejme o mire, kdyz trinactileta divka otehotni nebo kdyz je patnactilety kluk alkoholik, tak pro ne pocitacova hra zrejme neznamena stejne riziko, jako pro jejich vrstevniky. Berte to tak, ze hodnotime i vzhledem k obecne uznavanym spolecenskym konvencim.

JakouHru.cz za ně ten výběr neučiní, my jim jen dáme možnost ten výběr zrychlit, protože mají informace o spoustě her na jednom místě.
Jinak kdybyste si přečetl alespoň jednu recenzi z toho webu, což jste zjevně neudělal, zjistil byste, že míru rizik autoři váží velice pečlivě.

V té analýze je i procento nákupů her pro děti, u kterých děti samy jsou, to číslo je někde kolem 50%, zbytek tedy kupují rodiče sami.
Samozřejmě ale souhlas, že výběru her pro děti by se měla věnovat větší pozornost, proto to také děláme :)

Nesouhlasím s tím, že by rodiče měli hry z dosahu dětí úplně vytěsnit. Hry tu jsou a jsou ve společnosti čím dál významnější. Když před lety překonaly tržby videoherního průmyslu průmysl filmový, všichni to brali jako senzaci, dnes už se nikdo nediví.
Čili bojovat proti něčemu, co tady je a děti to chtějí, je podle mě nesmysl. Aby rodiče měli dohled nad mírou a obsahem hraní? To rozhodně ano, ale brát počítačové hry jako univerzální zlo, před kterým je děti nutné uchránit a vnutit jim to, co v dětství dělali jejich rodiče, to je příliš velké sousto. Možná se mýlím.

Aha :) To jsou jen výplňové texty, předpokládám, že by nikdo neuvěřil, že Sid Meier označuje za nejlepší hru všech dob LittleBigPlanet, je to taková upravenější verze Lorem ipsum.

Ale jste všímavý, máte u mě zlatého bludišťáka :)

Naprostý a bezvýhradný souhlas ohledně hodnocení, vše je otázkou míry a zkušeností, tím, kdo musí rozhodnout jsou ve finále vždy rodiče.
Naproti tomu nesouhlasím s tím zakázaným ovocem, web je určen primárně pro rodiče, kteří podle výzkumu AHP, dělaného společností Factum Invenio v dubnu 2011 rozhodně chtějí mít dohled nad tím, co jejich děti hrají a většina také ten dohled aktivně vykonává.

Pokud jde o portál, o kterém je tento článek, metodiku hodnocení tvořili odborníci z několika oblastí, od pedagogů, přes dětské psychology až po odborníky na videohry. Nepůjde tam jen o hodnocení věku, ale také o hodnocení případných rizik a zejména učebního potenciálu.

Špatné hodnocení, plynoucí ze špatné nálady hodnotitele je v tomto případě vyloučeno, všechna hodnocení prochází minimálně dvoustupňovou kontrolou s tím, že sporné kusy jdou před jakousi "komisi". Nepůjde o standardní proces jedna hra-jeden hodnotitel, půjde spíš o analytickou práci.

Doufám, že pokud jste rodič, budete jedním z lidí, kterým náš projekt pomůže.