Názor ke článku Stanovení cílů od Dominik - to hexx: To že vám zkušenost lidí z...

to hexx: To že vám zkušenost lidí z vašeho okolí říká, že plánování nemusí fungovat ovlivňuje váš názor a pak jste skeptický a to je v pořádku. Cítil jsem to stejně. Dělal jsem si roční plány a ty vyšly jen např. z 10%. Proč byly tak málo úspěšné? Byl jsem často rozostřován vnějšími okolnostmi, které se zdály být v ten moment důležité, ale nebyly. Postupně jsem začal zvyšovat fokus (zaměření) na své cíle a pak se mi začalo více dařit plnit si to co si dám za cíl. Musel jsem se naučit obětovat něco za něco. (Něco co není tak důležité, za cíl, co jsem si předsevzal a je důležitý).

Ve vzdělání (ze školy) nelze určit, kdo je jak v životě cílevědomí a kdo není. Školní vzdělání jen mluví o tom, zda jsme schopni se na nějakou krátkou dobu naučit něco chápat nebo něco nazpaměť.

Předurčený osud máme tak, čemu jsme schopni uvěřit, že je náš osud. Pokud uvěříte, že dokážete vybudovat velkou firmu, budete ji mít, pokud uvěříte, že v životě nebudete nikdy nic mít, splní se vám to. Pokud uvěříte, že do roka vyděláte 1 milion korun, tak se vám to taky splní. (ale ne tak že budete sedět na zadku a čekat až milion spadne na účet, napsal jsem vydělat 1 milion, ne dostat)

Víra v cíl vám pak pomůže identifikovat příležitosti kolem vás a dovede vás k tomu. Funguje to pro víru v dobré a bohužel i pro víru ve špatné. Znám lidi, co říkají, že pokud si koupí trpaslíka, tak jim vyroste. Připadá jim to k smíchu a věří tomu. Je to zvláštní ironií osudu, že čemu věří, to se jim splní. Oni musejí skoro vše dražší co si koupí reklamovat.

Mít cíl a směr je super, mít akční plán je nutné pro dosažení cíle. Bez toho je to jen postávání na místě a koukání směrem, kde si myslíme, že je lépe. Víra v to, že to dokážeme, nám rozmotá nohy a my každodenně zkoušíme jít za cílem, a každý den bojujeme s překážkami, které se nám staví do cesty, každý den se zbavujeme všeho, co nás může rozostřit a odvézt od splnění cíle pod jakoukoliv záminkou.

Věřím, že máte zkušenost a já ji měl úplně stejnou, ale nakonec jsem zjistil, že pokud člověk něco chce, tak pokud tomu obětuje dost, vždy to dosáhne.

Mám na blogu video se speakerem Lesem Brownem. On ve škole propadl a byl označen za nevzdělavatelného a mentálně retardovaného. On měl zkušenost, že to tak je. Každý mu to říkal, měl to napsané v papírech. Věřil tomu, že tak to je. Nakonec mu jeden učitel ze střední školy, kam chodil jeho kamarád řekl, že něčí názor na jeho budoucnost (zkušenost a názory okolí) nemusejí být jeho budoucností. A Lesu Brownovi došlo, že celý život je v jeho rukou, že osud si sám tvoří a začal na tom pracovat. Dnes Les Brown se základním vzděláním mluví jako motivační speaker pro zaměstnance společností jako P&G, AT&T atd. Mluví k lidem s vysokoškolským vzděláním a je jedním z nejznámějších speakerů na celém světě... Osud? Ne! Je to jeho velkým snem, cílem, a velmi trnitou cestou, kterou musel projít. Po cestě měl hodně překážek a lidí, kteří se mu smáli a nevěřili, že to dokáže. On věděl, co chce, co je cíl a šel si za tím.

http://www.formanek.cz/blog/2008/12/20/pokud-vas-nezaujme-prvni-1m40s-tak-asi-jen-neumite-anglicky/

To je teď zase moje zkušenost s osudem, cílem, plánem a vytrvalostí.

Sorry za dlouhý komentář...