Kolik casu vam zabere prepnuti z jednoho projektu do druheho?

Bude to znit jako propagace linuxu, ale i tak. Ja osobne nemusim nic zavirat, mam 6 virtualnich ploch, praci si zpravidla hazim na 2. a 3. ale obcas vyuziju i 4. a 5. kde si tedy mohu otevrit jiny projekt.

Ale samozrejme prechod na jiny projekt me taky zatizi, ale spis v me mysli.

p.s. myslim ze virtualni plochy lze mit i na windows, ale s tim zkusenost nemam - pozor neplest si s preklapovanim okenek aplikaci, do virtualni plochy se vejde x aplikaci najednou, dokonce maji i oddeleny zalozky v dolnim panelu, proste idealni

Při práci na projektech počítač prakticky nepoužívám, ale přepnutí mi trvá tak 15-20 minut, než se dostanu do souvislostí a vzpomenu si na všechno co s projektem souvisí.
Doba se dost mění podle toho, jak vzdálená je doba, kdy sem na projektu naposled dělal.
Výhody Linuxu při přecházení od jedné práce k druhé tedy nemohu potvrdit, pracuji na win a přepínání obrazovek při rozdělaných cca 30 projektech by vyžadovalo asi ještě další projekt :-D

diky Adame, ale prechod na linux me ted nepomuze, protoze uz ho par let standardne pouzivam jako desktop :) Krome toho nemam rad kdyz je otevreno prilis mnoho veci - jednak to zatezuje pocitac a jednak moji hlavu. Pro lepsi koncentraci omezuji vse co se da. Cim min toho je pred ocima a v hlave tim lepsi soustredeni, imho.

Skutecne, nejvetsi zatez nebo prekazka se vytvari v mysli. A to je prave fakt, ktery se snazim vzit v uvahu, nejak systemove osetrit a vnest do kalkulace. Myslim, ze bych to cele mohl lepe zoptimalizovat.

Docela by me zajimalo kolik je mozne vubec projektu spravovat dohromady. A kolik je optimalni pocet. Muze se zdat, ze idealni by bylo mit 1 projekt, ale pak je riziko v pripade neuspechu, ze nebudou zadne dalsi prijmy. A navic kazdy vyvojar ma asi historicky nejake stare projekty na starosti. Ovsem kdyz tech projektu je treba 10 a vice, zacina to byt neunosne a velmi neefektivni prave z pohledu ztraty casu a energie na tech prechodech.

Mám kolegu který ma na starosti a to po analytické stránce dva rozsáhlé systémy. Věnuje se jim současně a upřímě řečeno z jednoho se postupně snaží vyvázat. Spíš než pracovat na dvou projektech najednou je zmého hlediska lepší naplánovat si práci tak, abych se mohl naplno věnovat vždy jednomu projektu.
Přechody beru jako nutne zlo, vzhledem k rozsáhlosti systému, kterého jsem součástí to tak často nehrozí.

V začátcích vlastního podnikání jsem řešil stejný problém. Po pár týdnech jsem došel k závěru, že je třeba pracovní den rozdělit do 3 až 4 pracovních bloků o délce 2-4 hodiny a v každém takovém bloku se věnovat jen jednomu projektu. Pauzu mezi bloky moc neřeším, ale nebývá kratší než hodina.
Ve výsledku můj pracovní den vypadá asi takto: 8.00 až 11.30 první blok/projekt, 13.00 až 16.00 druhý blok, 17.30 až 19.30 třetí blok a 21.00 až 23.00 čtvrtý blok, který ale využívám jen v případě navalení většího množství práce.
Pauza umožňuje dokonale vyčistit hlavu a přepnutí v na nový projekt v dalším bloku je otázkou několika minut.
Každý z nás má omezenou schopnost koncentrace, která časem klesá, ale dá se uměle prodloužit několika způsoby.
Já si dávám ráno před prvním blokem slabé kafe, mezi druhým a třetím blokem si zacvičím/zaběhám a pokud plánuju 4 bloky za den, tak si dám černý čaj s 2g ženšenu.

Velice zajímavá otázka, kterou sám řeším. Vyvíjím pro některé klienty sám, pro jiné v týmu a projekty jsou navzájem dost rozdílné.

Přepnutí mi trvá i několik dní.

Možná byste měl trochu zvolnit a nedělat z hodiny na hodinu, ale třeba "jen" ze dne na den. Pak když vám třeba zavolá klient z projektu, na kterém zrovna teď nepracujete, domluvte se na telefonátu zítra. Je to jednoduchá rada. Pokud vám přepínání mezi projekty zabírá mnoho času, tak se nepřepínejte vůbec.

polygon: To je rada hezka, ale v praxi casto nepouzitelna :-) Pokud na projektech delate drobne o/upravy o narocnosti nekolika hodin, tak tezko stravite na projektu cely den.

A samostatnou kapitolou je soucinnost; casto delam projekty stylu "udelam 3 hodiny, pak cekam na soucinnost, pak delam 2 hodiny, zas musim cekat na soucinnost" a tam se prepinat mezi projekty musi. Nehlede na to, ze obcas je zadouci prerusit projekt, udelat kousek na jinem projektu, aby na nem mohla bezet soucinnost, pak se vratit k puvodnimu projektu.

Tohle jsou presne ty problemy, ktere manualne pracujisi nepochopi - pro ne bude programovani porad nenarocna ale velmi dobre placena prace ;-)

1) Rozkouskovat projekt na malé, dílčí úkoly a při přepínání se na projekt začít s jednoduššími úkoly.

nebo

2) Při ukončení dílčí práce na projektu si udělat seznam navazujících úkolů. Při návratu pak postupovat podle seznamu navazujících prací.

Řešil bych to kombinací bodů 1 a 2, tj. minimalizovat otevřené smyčky a přepínání ritualizovat. Řešení, které navrhuje #5 Milan, říkám sloty (viz http://marginalie.garcon.cz/Casove-sloty).

casove useky, nebo "sloty" je dobry napad, ale casto mam potize s odhadem casu, ktery potrebuji na ukol. Myslim, ze to je obecne vyvojarska vyzva. Bylo by to bajecne, kdybych dokazal presne spocitat kolik mi zabere konkretni ukol. V praxi to ale vypada tak, ze odhady jsou s presnosti +/-1000%

Nicmene castecne se to da pouzit, nektere ukoly se daji odhadnout s mnohem lepsi presnosti.

Ted si dam prestavku mezi sloty a uklidim v baraku :)

no a ted je priklad z praxe. Mel jsem naplanovanou prestavku a uklid, ale ukol neni dokoncen. Zbyva tak asi 15 min. Takze odchazim uklizet, pak se vratim a zacnu novy slot. Dokoncim ukol a budu potrebovat prejit na dalsi.
Mam si pak dat znovu prestavku a uzavrit kratky slot?
Nebo pokracovat dokud to nedokoncim a pak teprve uklizet? :)

Tak tenhle problém jsem asi nikdy neměl, alespoň mi přijde, že jsem schopen plynule přecházet mezi několika projekty bez větších problémů.

Držet pevné hranice slotů není dobrý nápad. Pokud vidím, že k dokončení úkolu stačí něco méně než hodina, tak slot protáhnu, abych úkol dokončil.
Příště třeba ukončím úkol o půl hodiny dřív a tak ukončím i slot - nebudu začínat nový úkol o kterém vím, že ho nestihnu.

Článek Martina Kopty http://marginalie.garcon.cz/Casove-sloty jsem se opravdu snažil pochopit, protože většinou svou práci účtuju po hodinách s přesností na 10 minut, takže jsem se chtěl inspirovat k příp. vylepšení.

Jsem rád, že se pokusil o své postřehy podělit, ale nepochopil jsem hlavní výhody a důsledky a vypršel mi tak nějak čas... :)

No nevím... Já prostě programuji a náhle přijde požadavek na opravu něčeho jiného. Nechám si rozpracovanou práci, hledám problém v tom přijde požadavek od generálního na jednorázovou statistiku, kterou potřebuje pokud možno včera, tak udělám tu statistiku, vrátím se opravě a když to opravím, tak pokračuji v programování původního. Taky se stane, že dělám 4 věci "najednou" a pak je konec pracovní doby, takže nechám vše rozpracováno a pokud to neohrožuje zásadním způsobem chod firmy, dodělávám to další den...

"Ideální" (ironicky) je když se sejdou dva (a více) požadavků ve skoro stejný čas. To pak všem žadatelům řeknu ať se pohádají o prioritu, tj. v jakém pořadí to mám řešit. To mám pak minimálně týden pohodu, protože než si roztrhají občanky, tak to chvíli trvá...asi proto, že jsou zalité v plastu...

[16] Presne tak. :) Kdyz se sejdou dva ukoly od dvou sefu, ktere jsou hrozne moc dulezite a hrozne moc spechaji, tak staci odpovedet "dohodnete se mezi sebou, co driv" a je klid. Nakonec se zjisti, ze jeden ukol vubec neni potreba delat a druhy pocka tri dny.

A to ještě nemáte ponětí, jak se celá situace zhoršuje věkem... :-)
Seděli jsme asi patnáct let ve třech společně v kanceláři. Práce typu management, systémy, technické problémy, ale také smlouvy, reklamace, zapracování zákonů do předpisů atdatd. Prostě to, co firmy potřebují (hlavně SME), ale nemají na to lidi ani čas.
A to byste nevěřili, jak strašně ruší kolega, když se zeptá, jak jsem minule něco řešil. Nejmíň pět minut, než pochopím otázku, a další čtvrthodina, než zase "načtu RAMku" - u běžných úkolů, jinak víc. Jemu ušetřím půlhodinu, kdy by to ze společných podkladů sám pochopil, jen se mu nechce, a sám ji ztratím, a on to stále nebude umět, a příště se klidně zeptá znova.
A třetí aspekt: většina techniků, troufám si říct většina mužů, NENÍ "multitask", jako ženské. Znáte veselá vyprávění mužů, kteří koukají na film, a OPRAVDU nevnímají nic kolem, což manželka nechápe. AVŠAK existují i "multitask" pánové se "ženským" stylem myšlení, a na ty nutno uvalit zákaz dotazování, protože oni ten problém "načítání RAMky" nemají a nechápou ho u druhých.