> Vzato čistě logicky, existence nemá žádný smysl, celé pachtění lidstva je v délkovém a časovém měřítku vesmíru naprosto bezvýznamný mikroplivanec.
Nejen že naše existence nemá smysl, ale my ani neexistujeme. Duše, život, inteligence, vše je pouhou iluzí. Jsme mrtvou hmotou, poháněnou sluncem, a básník píšící verše je pouhým kamínkem náhodně se valicím po svahu. Jsme glorifikovaní prvoci, náhodné shluky molekul jejichž jedinou kvalitou je schopnost replikovat se. Nalhávat si můžem cokoliv, ale nikdy se nezměníme.
> Inteligentní člověk buď uvěří v něco nad tím vším (lásku, Boha), anebo spáchá sebevraždu.
Naopak- poznání že nad tím vším nic není mne osvobodí. Když neexistuji, nemám žádnou potřebu lhát, podvádět, vraždit ani hromadit peníze. Páchat sebevraždu? Proč, vyžadovalo by to zbytečnou aktivitu, zásah do přirozeného běhu věcí.
> Kdo nic z toho neudělá a přesto žije, ten patří do pachtící se masy duševních mrzáků bez citu.
Člověk který je nad zlo povznesen, a z dobrého rozmaru páchá dobro, je podle vás mrzák? Ojojojoj.
ČLÁNKY DO MAILU