Po příjezdu do Koreje jsem si kladl otázku, která by napadla asi každého, kdo má co v ČR do činění s telekomunikacemi – jak je možné, že se Korea obejde bez FUP a datových limitů pro domácí připojení?
Základní odpověď je velmi prostá – nedovolí to konkurence na trhu. Jde o to, že žádný z místních ISP nemá dostatečnou sílu na to, aby mohl „válcovat“ trh takovým způsobem, jako toho jsme svědky u nás – nové zákazníky korejský ISP získá pouze svými kvalitnějšími službami. Místní poskytovatelé internetu proto investují především do primární infrastruktury a snaží se maximálně snížit veškeré vedlejší náklady, např. na zúčtovací systém. Tím, že ISP nesleduje jakýkoliv provoz (ať již z důvodu účtování „nadměrných“ dat, nebo z důvodu, kdy přesně zákazníka omezit), může fakturovat prakticky pouze na základě došlých objednávek – sledování provozu je poměrně nákladné, protože údaje o provozu je nutné sledovat (a také uchovávat) tak, aby poskytovatel připojení byl schopen i před soudem obhájit svůj postup – vyúčtování, resp. omezení zákazníka.
Nelze přitom tvrdit, že by Korejci nějak méně využívali P2P sítě (tedy po česku „stahovali“), podle dostupných údajů v P2P přenosech trochu za Koreou „zaostáváme“ (BSA, IFPI, OSA a další prominou…) a podíl P2P přenosů na celkovém objemu přenesených dat korejským internetem dokonce roste. Je chybou domnívat se, že FUP (zejména v podobě nastavené u nás dominantním operátorem) řeší sdílení dat mezi uživateli.
Jakmile např. vyjde nové DVD „Evy a Vaška“, tak každý milovník této prosnulé dvojice si svůj datový limit bude „šetřit“, až se konečně objeví kopie tohoto vytouženého díla na Internetu – a pak to „pustí“ (zde pochopitelně uvažuji pouze ty obdivovatele, kteří sice bez „Evy a Vaška“ nemohou být, ale na druhou stranu je jim líto za takovou produkci ještě platit). Takový náhlý nápor síť „chráněná“ pouze FUPem pochopitelně nevydrží a kvalita služby jde rázem dolů – a to všem zákazníkům, bez ohledu na to, jestli svůj limit si šetřili na tuto jedinečnou příležitost, nebo ho „utrácejí“ pravidelně před spaním 10minutovým poslechem ČRo 3 – Vltava.
Korejský (a také rozumně uvažující český) ISP sleduje, jak a čím zákazníci využívají jeho infrastrukturu a ve chvíli, kdy jeho síť zrovna „nestíhá“, začne provoz ve své síti regulovat. Nejedná se tedy o FUP v té podobě, jak jej známe u nás, ale poněkud složitější algoritmus. Díky němu mají přednost data těch uživatelů, kteří síť využvají méně (a pochopitelně také těch, kteří si za přednost svých dat si zaplatili) a také ty protokoly, které tolik nezatěžují síť. Výsledkem je, že jsou spokojeni všichni – ISP, kterému nekolabuje síť, milovník „Evy a Vaška“ a konečně i posluchač ČRo 3.
Takže mě napadá otázka – přežije FUP a datové limity v ČR rok 2010? Co myslíte?
Dotový limit neznám. Nedávno mi operátor nabízel ADSL. Bylo sice kvalitnější, stejně rychlé za podobnou cenu jako moje WIFI. Odmítl jsem, protože tam byl datový limit na měsíc cca 20GB. Já mám měsíční spotřebu cca 15GB, většinou míň, takže bych se do limitu vešel bez problémů. Ale jde o ten pocit být něčím omezován :)
Na „stará kolena“ a po 16 letech praxe v soukromém i státním sektoru jsem začal studovat informační technologie v Korejské republice. Tato, ještě v 60. letech minulého století jedna z nejchudších zemí světa, je dnes dvanáctou nejvyspěleší zemí světa. A informační technologie na tomto skoku měly značný podíl.