Hlavní navigace

"Zúčastněte se placeného internetového průzkumu"

25. 8. 2006 18:13 (aktualizováno) | František Fuka

Tento týden jsem byl odchycen v centru Prahy mladým pánem, který mi nabízel, abych se zúčastnil průzkumu, který mi zabere „tři minuty, maximálně sedm“ a dostanu za něj 200 Kč. Zeptal jsem se na podrobnosti a dostal jsem do ruky stoh papírů, z nichž první začínal:

„Zastavte člověka, zeptejte se ho zda by neměl tři minuty čas. Zeptejte se ho, kolik letů v délce minimálně 6 hodin absolvoval v posledním roce. Pokud méně než 3, ukončete rozhovor.“

Upozornil jsem je, že tohle bych asi neměl číst a že tuto podmínku tří letů nesplňuji. Na to mi bylo vysvětleno, že pokud chci peníze, tak to je jedno, že tam vyplním trojku. Protože jsem zrovna neměl hodinu co dělat a bylo jasné, že půjde o zajímavý zážitek, souhlasil jsem.

A nelitoval jsem!

Byl jsem odveden do internetové kavárny, před kterou jsem byl odchycen, a posazen k počítači. Zde se mladý pán na třetí pokus kamsi zalogoval (šlo v veřejnou internetovou adresu) a posadil mě k počítači, abych vyplňoval.

Byl jsem nainstruován, že musím vyplnit „minimálně tři služební letecké cesty v délce minimálně 6 hodin a detaily o nich“, tak jsem si za pomoci mladého pána nějaké vymyslel.

Následně se ukázalo, že jde o průzkum, související s leteckými aliancemi.
Na otázku „které letecké aliance znáte“ jsem podle pravdy odpověděl, že pouze „Sky Team“, načež se začaly projevovat první nedomyšlenosti (slušně řečeno) systému, ve kterém to všechno běželo:

Objevila se mi stránka s otázkou „Pokud byste si měl vybrat leteckou alianci podle některého z následujících kritérií, kterou byste si vybral?“, pod kterou byly možnosti jako „Nejlepší cena“, „Nejlepší pohodlí“, „Nejlepší nabídka destinací“ a vedle každé z nich jsem mohl pouze zaškrtnout políčko „Sky Team“. Což bylo ještě pikantnější vzhledem k tomu, že jsem na předcházející obrazovce na otázku „Nakolik vám při vašich cestách záleží na výběru letecké aliance?“ odpověděl „Naprosto nijak“ a na otázku „Nechává vás váš zaměstnavatel vybírat kterou aerolinku použijete?“ jsem odpověděl „Ne“.

Vrcholem testu bylo několik reklam, které mi počítač nabídl a které pomocí zručných fotomontáží exotických krajin a měst měly navozovat dojem, že s touto aliancí (jejíž jméno bylo začerněno) se mi bude cestovat jako v bavlnce. U první jsem ještě na dotaz „Jaké pocity a dojmy ve vás vzbuzuje tato reklama?“ podle pravdy odpověděl „Dojem, že její autor slušně umí zacházet s Photoshopem“, na „Věříte této reklamě?“ jsem odpověděl „Ne“ a na následující záludné „Proč ne?“ logicky „Protože nevěřím reklamám“. Když se ale tytéž otázky opakovaly při dalších obrázcích, přestávalo mě to bavit.

Vše bylo završeno filmovou reklamou, streamovanou v pidirozlišení, u které jsem měl okomentovat, jak na mě zapůsobila její vizuální a zvuková složka, což jsem – vzhledem k tomu, že onen počítač neměl žádné reproduktory – mohl splnit pouze z poloviny.

Pak jsem dostal 200 Kč, podepsal příjmový doklad a odešel pln nových dojmů.

Rozhodně klikám a píšu na klávesnici nadprůměrnou rychlostí, ale celý test mi trval něco přes 30 minut. To mě ale příliš nepřekvapuje. Spíš mě překvapuje, že si nějaká bohatá letecká megafirma za spoustu peněz objedná průzkum u bohaté marketingové megaagentury, ta vypracuje dotazníkový software se zásadními logickými chybami a nějací studenti, které platí, pak odchytávají lidi na ulici a nabádají je, aby do tohoto systému zadávali nepravdivé údaje.

Ve výsledku tedy letecká megafirma získá nějaká náhodná data, marketingová megaagentura získá peníze od megafirmy, stejně jako programátor špatné aplikace a studenti, nedodržující pokyny k vyplňování otázek. A zaplaceno dostane i ta náhodná internetová kavárna a člověk, který je odchycen, aby tam ty nesmysly vyplnil.

Takže nakonec jsou vlastně všichni spokojeni a ekonomicky to funguje. Ale připadá mi na tom cosi… českého.