Hlavní navigace

DRM je zlo

21. 1. 2007 21:58 František Fuka

Už jsem párkrát psal (a zdaleka nejen já), že všechny ty snahy učinit digitální data nekopírovatelnými nemohou mít úspěch (už z čistě technického aspektu, nemluvě o dalších). Některým to už došlo (Yahoo začíná oficiálně prodávat nechráněné hudební MP3 soubory, EMI upouští od protikopírovací ochrany audio CD), jiní se pořád snaží ubližovat svým zákazníkům a snažit se jim vtloukat do hlavy, že soubory, které mají na svém disku ve svém počítači, nejsou jejich.

Letos se má začít v Evropě prodávat audiopřehrávač Zune, kterým se Microsoft snaží konkurovat iPodu. (Zde bych měl asi zmínit, že nemám ani Zune ani iPod a ani jedno mě v nejbližší době neláká.)

Velmi propagovaná vlastnost Zune (jedna z mála, ve které překonává iPod) spočívá v zabudovaném WiFi. Pomocí něj se ovšem nemůžete připojit k Internetu a stahovat si písničky (třeba za peníze). Ne. Pomocí WiFi se vaše Zune může pouze propojit se Zune vašeho kamaráda a můžete si navzájem posílat písničky. Háček je v tom, že když vám kamarád takhle pošle písničku, můžete si ji poslechnout maximálně třikrát a musíte to stihnout do tří dnů. Pak se vám písnička smaže a je vám nabídnuto, abyste si ji stáhli za peníze z online shopu Microsoftu.

Je bizarní, že Microsoft přitom Zune propaguje jako „ideální pro nové nezávislé kapely, které chtějí lidem dát šanci, aby si stáhli jejich hudbu“. Když si představím, že jsem nová nezávislá kapela a že chci, aby co nejvíc lidí slyšelo mou hudbu, tak bych určitě nechtěl, aby se jim po chvíli smazala, a aby pak byli odkázáni na online shop, kde moje hudba není (protože jsem nová nezávislá kapela). Nicméně vypnout to nijak nejde a funguje to tak s úplně všemi hudebními soubory, bez ohledu na to, zda jsou třeba v licenci Crative Commons (dokonce se diskutovalo o tom, jestli tím Microsoft neporušuje tyto autorské licence).

Ale budiž – to všechno je celkem snadno dohledatelné a pokud se někdo rozhodne si Zune koupit, je jeho chyba, že se předem nezajímal o podrobnosti.

Donebevolající je ovšem skutečnost, zjištěná po několika týdnech prodeje Zune. Některé legálně zakoupené skladby nejdou po WiFi sdílet vůbec – prostě je nemůžete nikomu poslat a nikdo si je od vás nemůže poslechnout ani jednou! Když si skladbu kupujete a stahujete, netušíte předem, jestli ji budete moci sdílet nebo ne. Podle testu na zunerama.com se jim podařilo takto sdílet pouze o něco více než polovinu z aktuálních top 50 songů.

Je mi jasné, že Microsoft je krytý a na krabici se Zune je pod velkým nápisem „Sdílejte songy!“ supermaličkým písmen napsáno „Certain restrictions may apply“, nebo něco podobného. Ale tohle pokládám za typický příklad toho, proč je DRM zlé – protože nevíte do čeho jdete, jaká přesně jsou pravidla a jak se pravidla kdykoliv mohou změnit.

Sdílet