Vždy, když jsem si četl o 100 dolarovém laptopu, tak jsem byl skeptický a říkal jsem si, zda se někdo těch lidí zeptal: Chcete ho? Nechtěli by raději doktory, studny? Vážně budou chtít do své chýše počítač? Nebudeme jim vnucovat něco co nechtějí?
Dnes jsem si přečetl článek o Libérii a pochyby mě opustily. Dovolím si ocitovat kritickou pasáž:
V Libérii není jeden metr drátu, který by rozváděl pro veřejnost elektřinu. S jedinou výjimkou: asi dvě ulice hlavního města jsou osvětlené, ovšem opět za pomocí generátorů. A díky mezinárodní podpoře.
Jedním z paradoxů Libérie je, že zde sice není elektřina, zato několik operátorů mobilních telefonů. A mobily jedou. Lidé je mají a používají. Myslím, že mobily budou jedním z hnacích motorů rozvoje, ve třetím světě vůbec. Dávají lidem možnost komunikace, dovolání se lékaře či policie, ačkoli v Libérii by zatím policie neměla čím přijet. Dávají také pocit sociálního postavení, možnost mít své slovo.
Takže o úspěchu teď nepochybuji. Pokud tam není elektřina, ale lidé aktivně používají mobily, tak budou používat i počítače. A připojení k netu, přes mobil už vlastně mají.
To přinese lepší komunikaci a to snad i lepší život. Konec konců, právě nedostatek komunikace byl důvod, proč se tato africká země ocitla v troskách.
Ja si myslim, ze deti tam potrebuju ucebnice. Papierove su drahe a tazko updatovatelne, takze nejaky ten elektronicky papier, alebo laptop, na ktorom by mohli byt zobrazovane ucebne texty a obrazky pre kazdy predmet a triedu, by sa tam naozaj hodil. Nieco ako elektronicka kniznica. No a ked budu mat pouzitelnu kniznicu, budu sa moct ucit, byt vzdelanejsi a nakoniec a casom aj sebestacnejsi. O to tu asi ide.
Přečteno 9 615×
Přečteno 8 369×
Přečteno 6 210×
Přečteno 5 966×
Přečteno 5 423×