Fed sice má některé znaky soukromé firmy, protože jeho členy či vlastníky jsou privátní banky, nicméně rozhodně to není tak, že ty banky si založily Fed a pak nějak doáhly toho, že Fed má monopol na měnovou politiku. Členství ve FRS je bankám diktováno podmínkami bankovní licence. Prostě "nekoupíš předepsané množství akcií v místně příslušné federal reserve bank -> nemůžeš podnikat jako banka". A kdo že tato pravidla stanovuje? Samozřejmě Kongres. Kdo jmenuje šéfa Fedu? President. Kdo ho potvrzuje ve funkci? Zase Kongres. Fed je tedy soukromý subjekt asi tak jako ČEZ nebo ČKP.
Hlavním problémem není ani bankovní systém částečných reserv sám o sobě. Chce-li někdo věřit někomu, kdo má v sejfu x peněz, že za rok bude mít n * x peněz o stejné hodnotě, nechť si u něj peníze uloží a jeho bankovky či jiné cenné papíry klidně používá. Pokud je to výhradně mezi těmi dvěma subjekty, je to jejich boj a ostatním to může být egal.
Problémem je *monopol* na peníze ve spojení s bankovnictvým částečných reserv. Bez ohledu na to, zda máte centrální banku soukromou (a la Fed) či přímo státní (a la ČNB) nebo nadnárodní (ECB). Právě tento monopol umožňuje bankovnímu systému vytvářet peníze z ničeho, protože není přímo závislý na důvěře zákazníků a přijímání takto vytvořených peněz na území daného státu je ze zákona povinné.
Pokud byste měl pouze jednu složku - tj. buď monopol (a komoditní plně krytou měnu), nebo částečné reservy (a volnou soutěž měn), nebylo by to nic moc, ale pořád menší průser, než současný stav, protože v obou případech byste nemohl nafukovat objem peněz do nekonečna. U komoditní měny by to bylo omezeno množstvím komodity a tím, že má nějakou užitnou hodnotu i sama o sobě, u částečných reserv by obrovského významu nabyla důvěra v emitenta - takže i když by někdo provozoval systém částečné reservy, nemohl by to přehánět tak, jako to dělají státem držené banky dnes.
ČLÁNKY DO MAILU