Po přečtení první části programátorské diety jsem si řekla, že pan Fuka je dospělý, má OP , tak je na něm, co a jak jí nebo nejí. Celé povídání mi sice přišlo lehce naivní asi jako když si představíte blondýnku jak vás učí programovat linuxové jádro, ale budiž. Jestliže však autor kýhá jako potrefená husa na racionální argumenty čtenářů, je to už za hranicí.
Zhubnout tím, že nejíte , umí každý.
Zhubnout a přitom jíst skvělé věci už vyžaduje znalosti navíc.
Ale zhubnout, užívat si jídlo a ještě si zlepšit svůj zdravotní stav je frajeřina.
Takže, chce-li se pan Fuka inteligencí povyšovat nad ženy středního věku, nechť a)vyvěsí na web záznam svého jídelníčku za poslední týden
b) nechá si změřit Bodystatem tělesné složení, aby všichni věděli, kolik z jeho ctěné váhy tvoří aktivní tělesná hmota a kolik tuk (sice nebude porovnání s výchozím stavem, ale aspoň něco).
Jinak je to všechno mlácení prázdné slámy!
