Hlavní navigace

O eurounijní korupci

14. 11. 2012 9:22 Startupič

Včerejší zážitek stojí za odvyprávění. Ilustruje, jak moc a jak málo je korupce v nás. Jsem na vizitě v naší rumunské pobočce. Ta je, z praktických důvodů, v Temešváru, ale výlet do Bukurešti mě neminul, protože tu máme klienta, u kterého si nejsem moc jistý, jak moc je to privátní a jak moc státní klient.

No a tak jsem tam dorazil. Budova volně směšující napoleonskou monumentální architekturu s rumunským smyslem pro detail. Recepce jak kráva, v ní sedí holčina v něčem, co by moje babička považovala za vkusný kostýmek. Naproti telefonní budka s pancéřovým sklem, v ní sedí samopalník.

K recepčnímu pultu (echt umakart) přišel přede mnou ještě dva pánové. Spolu. Jeden z nich se ptá holčiny, zda rozumí anglicky, ta nejistě přisvědčuje “ja”. Pán vysvětluje, že je z Eurounijního úřadu pro vyšetřování korupce. Předkládá průkazku s hromadou hvězdiček. Jde do té samé firmy, co já, tak špicuju uši.

Po holčině pán nechce nic. Jen pustit dovnitř přes takovou tu elektrickou závoru k výtahům a vysvětlit, kde firmu najde. Slečna vyděšeně vysvětluje a zdvíhá závoru a telefonní sluchátko, že ho ohlásí. Pán důrazně vysvětluje, že si nepřeje firmu předem informovat a s tím mlčenlivým, který nese kufřík nápadně připomínající polstrované pouzdro na kvér, vstupuje do výtahu.

Přistupuji k pultu. Holčina rychle zdvíhá sluchátko, na mne mávne, ať odprejsknu. Rychle někam volá a drmolí. Podle klíčových slov chápu, že volá do dotyčné firmy. Čekám, až jim vysvětlí, že k nim jede přepadovka z protikorupčního.

Holčina se konečně uráčí obrátit na mne a dává si záležet, abych pochopil, že jdu nevhod. Dokonce vstává, aby mi dala najevo, že tu už skoro není. Ignoruju to, usmívám se a vysvětluju jí, že vlastně nic nechci. Že jsem tu s těma dvěma, jen měl zkontrolovat, jak dodrží jejich instrukce stran utajení jejich příchodu. Do iPadu si opisuju její jméno z vizitky na blůzce, ale to už holčina zase sedí na židli a lapá po dechu. Otáčím se a odcházím.

Na jednání jsem už nešel. Jak si tak dneska čtu dnešní noviny, nestihl jsem to o hodinu a s dotyčnými pány už žádný velký kšeft neudělám, leda bych uměl zapékat pilníky do chleba.

A holčina? Snad jsem jí ozvláštnil den. A třeba se jí ještě klepou kolínka. Prostě je to v nás :(

Sdílet

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).