Dnešek je mým posledním dnem v Atlasu

Zatímco pro celý svět je 19. červenec významný třeba tím, že před 38 lety právě 19. července měsíční „Orel“ vstoupil s Armstrongem, Colinsem a Aldrinem „na křídlech“ do gravitačního pole měsíce, aby o den později přistál na jeho povrchu, pro mě má nyní i jistý osobní význam. Je totiž posledním dnem, kdy pracuji pro Atlas.

Když to tak vemu kolem a kolem, vlastně to ani žádná novinka není. Mě nejbližší lidé to ví již od května – měsíce, který v celém roce má podivné místo, do kterého spadá řada pověr a lidových pranostik. Už jen to, že začíná filipojakubskou nocí, kdy se otevírají zemské hlubiny a dle starobylých legend lze najít poklady.

Pro mě je květen spojen hlavně s kvetoucí přírodou, záhony tulipánů, kvetoucími rododendrony a také přemýšlením o věcech budoucích. Nakonec mnoho lidových pranostik dle událostí v květnu usuzuje na věci budoucnost ať už jde o počasí nebo úrodu (když máj vláhy nedá, květen se předá nebo když se v máji blýská, sedlák si výská).

A tak i když práce pro Atlas byla fajn a i díky ní jsme poznal spoustu nových skvělých lidí, přišel čas to změnit. Co k tomu říct? Těžko bych pro to hledal slova a tak trochu nostalgicky jsem připravil dvě obrázkové mozaiky, které možná alepoň napoví čím Atlas je pro zaměstnance ať již pracovně nebo ve chvílích volna a čím byl tedy i pro mě.

Našlo by se i spousta veselých příběhů z natáčení. Třeba o tom jak na otázku: „A na jaké media ty mapové podklady chcete?“ odpověděli kolegové „na DVD“ a Pavel pak dorazil s 280 DVD a nebo jak jedna z výprav do Izraele, kde sídlí ICQ, nevědomky přejela autem v cestě za poznáním na území s palestinskou samosprávou, kde zažili pořádně horké chvilky.

Bylo by to vše na dlouhé povídání, ale ten příběh je již u konce a většina lidí se ptá co plánují dál? Tak ze všeho nejřív pořádné prázdniny. Delší dovolenou jsem neměl nepamatuji a tak je třeba to napravit. Uvidím jak, zatím uvažuji o tom, že něco času strávím na kole po Křivoklátsku, Českém krasu, Karlštejnsku, Brdech a v okolí Slap. Rád bych projel několik hradišť na sever od Hořovic a v okolí Libomyšli, která jsem zatím na kole jen míjel a hlavně děti touží podívat se do Českého ráje, kde se jim moc líbí. No a kromě toho mám již připravenou hromadu knih, které bych si chtěl přečíst.

Již mám skoro dočtenou Studenou válku od Johna Gaddise, rozečtené Bohatství a bídu národů od Davida S. Landese a Osudové okamžiky Československa od Karla Pacnera. Střet civilizací od Huntingtona a Vzestup a pád sovětské říše od Briana Croziera již také čeká v knihovně až na něj přijde řada.

Počítačům a Internetu bych se rád vyhnul jak jen to půjde, ale snad najdu chvili času a hlavě chuti napsat něco i do Brdského blogu. Možná, že když se do něj podíváte, budete překvapeni, že jsou tam i místa mimo hlavní brdské pohoří, ale to je plně v souladu s Panbrdskou teorií.

A co dál? No to se uvidí, ale kam zamířím po návratu z prázdnin samozřejmě vím. Pro jistotu jsem zaktualizoval i profil na LinkedIn i když jak jsem zjistil, budoucnost se zde zadává opravdu špatně. No až se vrátím tak opravím. Zatím se tam trochu prolíná minulost s budoucností. Nastup totiž určitě nebude dříve než v srpnu …

Pokračování někdy příště …