1. Hrubky ve shodě podmětu s přísudkem mě neskutečně ruší při čtení!
2. SMEP nebyl cloud, nýbrž terminálový provoz. Tam se dalo zaběhnout na sál a na datové úložiště si sáhnout, tedy alespoň nějakým způsobem byla data "doma". Maximální vzdálenost terminálu (typicky VT-100) byla řádově 100m přes proudovou smyčku a přenášela se opravdu pouze klávesnice a obrazovka rychlostí 2400-19200 b/s. Cloud je zcela anonymní, nemáte šanci zjistit, kde data leží, ta se přenáší na vzdálenosti řádově planetární megabitovými rychlostmi a nejde jen o povely a zobrazení, ale spíše o provoz typu klient-server, přičemž zpracování probíhá často i na straně klienta.
3. Je zajímavé, že přes uváděný nárůst všech možných výkonů a rychlostí, byla odezva SMEPu-52-11 s 2 MB RAM subjektivně mnohem rychlejší, než dnešních Windows 8, přestože přenosová rychlost disku 20MB DP: byla asi 150 000 KB/s a to na něm viselo skutečně těch cca 15 terminálů - což svědčí o tom, že v dnešních systémech jde často o pár % užitečné informace a zbytek je víceméně zbytečný balast (grafika, stíny, vodoznaky, přechody aj.), který vše zpomaluje a nutí uživatele k upgrade na rychlejší a rychlejší procesory, aby tito následně zjistili, že s rychlejším hardwarem dostali úžasný nový systém, který jim zajistí srovnatelnou pomalost jako ten minulý...