Ad noname - k tomu (bohužel) není co dodat, ale nemám v ruce nic, co by mohlo pohnout k činnosti "orgány činné v trestním řízení".
Že v Koreji začínali od nuly, dovolím si nesouhlasit a pokusím se k tomu časem něco napsat. Teď jen stručně - jihokorejská telekomunikační infrastruktura byla cca od 60. let v lepším stavu, než ta česká. Hustota osídlení je v Koreji opravdu vysoká a rozvoji broadbandu to prospívá. Na druhou stranu, FTTH vám tady nabídnou i v domech mimo nejhustší osídlení - obdobně umístěné lokalita v Praze (v dosahu tramvaje budované před válkou, tedy žádné Nedvězí nebo Přední Kopanina) si může vybrat mezi 6Mbps ADSL od TO2 nebo WiFi. Ostatně, srovnání českého trhu s německým nebo švédským také leccos naznačí - v té hustotě osídlení to není.
Zmiňovaná provázanost vláda - čeboly padla v druhé polovině 90. let, spolu s několika významnými čeboly (asi pro nás nejznámější byly Daewoo a Kia). Některé vazby pochopitelně vydržely, ale situace je diametrálně odlišná, alespoň v telekomunikacích.
Jinak tady neřeším výuku (nejen ICT) ve školách, ale to, jak stát si může pomoci rozvoji ICT technologií - a tím i ekonomice obecně, aniž by to daňové poplatníky stálo hromadu peněz - Korea pochopitelně neřešila jen školy, ale veškeré budovy veřejné správy. Že to bylo poněkud výhodnější řešení než to, které podepsala vláda v říjnu 2001 (rámcová smlouva s Telecomem, k vidění možná ještě stále na www.micr.cz), je myslím každému jasné.
Na „stará kolena“ a po 16 letech praxe v soukromém i státním sektoru jsem začal studovat informační technologie v Korejské republice. Tato, ještě v 60. letech minulého století jedna z nejchudších zemí světa, je dnes dvanáctou nejvyspěleší zemí světa. A informační technologie na tomto skoku měly značný podíl.